myslíš suffering? nie. vždy hrám za "slušňáka" a v dobách, keď som to hral, som nemal ani šajn, že niečo také možné je (dozvedel som sa to podstatne neskôr a hru som vlastne už ani nehral)

Já myslím, že většina hororových her funguje na placebo efektu. Marketing říká, že je to staršidelné a že se u too budeš bát. A tak to spustíš a celou dobu jsi preventivně podělaný strachy z toho očekávání "teď se každou chvíli určitě něco strašného stane, když je to přece horor". A to i když se tam vlastně absolutně nic strašidelného neděje :-D

Ono i ten RE7 se dá dohrát beze strachu, protože je to většinu času walking simulator, kde se nic strašidelného neděje s pár nepřáteli, kteří jsou éně nebezpeční než protivníci z jiných her. Ale když je to přece resident evil, je to horor, tak jsou všichni podělalní vykouknout za každý roh, protože "tam určitě bdue něco hrozného" :-D

2005 to byl rok...Fear, Far Cry, Doom 3, CoD 2, BF 2 :) 

to mel byt novy koment, wtf

Mne teda jednicka strasidelna neprisla vubec ale ja mam obecne trochu problem se bat u her. Je to ale doted asi nejlepsi strilecka co jsem hral. Demo jsem tenkrat dohral asi 60x a nemohl jsem se dockat plny verze.

Příběhově i atmosférou je dvojka slabší, ale je to solidní střílečka, trojka je špatná hra ve všech ohledech.

Každý máme posunuté vnímání strachu jinak, ale z mého pohledu nesouhlasím, že by fear byly jenom laciné lekačky, ta tíživá atmosféra strachu tam je i když se nic paranormálního neděje.

Ja to hral teda kdyz mi bylo 11, ale pamatuju si ze sem z toho byl pekne po*ranej. Rozhodne vic strasidelne nez chujoviny ktere vychazeji tedkom.

Určitě souhlasím s tím, že je rozdíl mezi leknutím a táhlým konstantním strachem; u mě osobně např. F.E.A.R. vs Outlast. Ale nemůžu říct, že bych se během hraní v určitých pasážích nebál. Dětský smích, zatímco ze stropu visí mrtvoly, opadávající dlaždice ze zdi, sotva slyšitelný dětský šepot... To jsou věci, které vzbudily nepříjemné pocity, obzvlášť, když tomu člověk šel naproti hraním v naprosté tmě a se sluchátky naplno 🙂

Na mě hodně působilo, že ačkoliv jsem v roli vojáka, který zastřelí prakticky cokoliv, na Almu jsem krátký, a přestože mám zbraň, je mi najednou k ničemu a můžu leda utíkat. Nejvíc mám zafixovanou scénu, kdy se otáčím, abych slezl ze žebříku, a Alma tam najednou stojí a dívá se mi do ksichtu. To stálo za to 😀

Tak je pak asi o definici těch výrazů. Já osobně vidím velký rozdíl mezi "leknout se" a "bát se". Pokud sedím v práci, někde něco spadne a ozve se hrozná rána, tak poskočím a leknu se. Ale osobně takomu nebudu říkat, že se v práci bojím a že jsem v práci vyděšený.

Takže ano - jsou hry, u kterých se lekneš. Ale osobně bych neřekl, že se u nich bojíš, nebo tě děsí. Takový her je zoufale málo a Fear mezi ně fakt nepatří. Obyčejná FPS, která párkrát hodí lacinou lekačku není děsivý horor.

Láďa Loukoutů má asi posunutou tu laťku jinam no... první FEAR byla lekce hrůzy (zejména ty první krůčky) ostatní díly už tak strašidelný nebyly, ale jednička vede 

Ano, lekačky. Jeden z nejprimitivnějších a nejjednodušších, ale zaručeně fungujících způsobů jak někoho vyděsit. Ve F.E.A.R. se střídaly akční části s těmi děsivými, které vsázely na klasické duchařské klišé. Ale jak jsem psal - funkční 🙂 Navodit podobný stav pouhou atmosférou, to už by bylo o hodně složitější.

A pokud odběhneme od paranormálna, v pozdějších fázích strach z Replica Assasins, kteří se měli často talent objevit tam, kde je člověk nečekal 😀

Pro mě teda, Fear 1 byl správně strašidelnej. Hodně dobrá zkušenost.

No FEAR ale nijak strašidelný nebyl ne? Vždyť to byla úplně normální střílečka. A pokud bylo tohle děsivé, tak už můžeš za děsivé považovat i Call of Duty.

Nebo čeho jsi se tam tak bál? Že tm občas stála holčička, která nic nedělala?

Že F.E.A.R. není děsivý, to je hodně odvážné tvrzení. Využívá sice jeden z primitivnějších, zato funkčních způsobů. Ale s perfektní akci a s dalšími dvěma díly stojícími za prd souhlasím 😀

Je to celkem paradox, ale HL1 jsem si zahral pulrok zpatky, protoze mi chybela primocara akce, a FEAR jsem si znovu nainstaloval vcera. Netvrdim, ze je pribeh nejak uzasne rozepsanej, a do urcity miry je upozadnenej vybornou akci, ale srovnavat to s HL1, kde se cas od casu objevi G man a tim cely vypraveni pribehu konci, je hodne mimo.

FEAR sice hraje dost na lekacky a "strasidelny" japan horor pasaze, ale ten pribeh je tam, i diky tomu, dost znat a spolecne s atmosferou je tam vykreslovanej hodne. Porad ma clovek jasnej cil jako vojak jednotky FEAR, snaha dopadnout paxtona fettela a pochopeni jeho motivu je hlavni tah cely hry. Kde FEAR ma spooky mrtvou holcicku a k tomu skvely akcni sekvence, tak HL ma akci a k tomu pribeh vypravenej v prvnich 5 minutach v cabel car.

Tiež si to dodnes občas pripomeniem. A stále sa bojím :D No čo sa príbehu týka, pre mňa to končí extraction point. V pokračovaniach to už riadne zhovadili.

A máš všechny tři konce?😂

ja by som pridal ešte suffering a dostaneme svätú "hororovú" trojicu mojej mladosti. doom 3  je podarený krok mimo sériu, taký príjemný mix bezhlavej "strieľačky" so správnou štipkou bubu atmosféry.  s fear by som to ale nezrovnával, ten pocit napätia (lepšie slovo ako strach v prímere k týmto hrám) mal úplne iné korene.

FEAR ťažil skôr z pocitu bezmocnosti a strachu o holú existenciu, ako z čistej atmosféry (niežeby ju nemal skvelú!) a doom zas len z čistej atmosféry. tam sa o ten život veľmi báť nebolo treba. ale pravdou je, že som zaťažený na vesmírne ľakačky, to doomovi hodne pridáva.

Na F.E.A.R nevzpomínám, hraju ho totiž dodneška alespoň jednou ročně, děsivý mi příjde pořád - stejně jako stalkeři -  a to jsem v době vydání už dávno nebyl děcko, ale hlavně má dodněška nepřekonanou AI, imho nejlepší koridorová střílečka všech dob, dvojka ušla a bohužel trojka je špatný vtip, škoda.

Tam jsem loadoval tolikrát, že se mě počítač už ptal, kdy chci načíst další pozici. Jestli potom, co zasřelím židli nebo se prostřílím liduprázdnou kanceláří, aby ve chvíli, kdy jsem přebíjel mi něco projelo nožem po břichu. Vnitřní stranou.