Tomu rozumím, sám bych taky nevěděl jakým adekvátním číslem hru obecně dnes hráčům představit. Na jednu stranu velká radost, že je Zero ve své původní podobě konečně k dispozici pro další platformy, na tu druhou to není pravda žádný vrchol série, je méně hororová a je navíc trochu jiná a nemusí opravdu nabízet po těch letech dost na to, aby na sebe uměla strhnout pozornost všech a nejen znalců série. Asi je to fakt, že tenhle remasterovaný projekt zůstane oceňován primárně k tomu přístupnými fanouškami. Určitě je však na místě to, že některé věci, které se zmiňují, třeba to pohodlnější rozložení v ovládání a tím intuitivnější a pro některé hráče méně frustrující gameplay (zkoušet RE k+m je obecně hráčská sebevražda :) ) by klidně mohly být remasterem opraveny a nic by se tím nestalo. Sám je moc nepovažuju pro celkovou hru za něco sice tak fatálního, co by vyloženě bránilo tomu si to vychutnat takový jaký to je, ale asi každý, kdo tuhle sérii a staré díly zná, ví, že i tyto staré projekty mají svá ale, přesto je bere jako součást toho, o co žánr usiloval. Nerad bych však, aby se někteří těmto starým dílům a jejich podávání survival-hororu s těmi všemi svými alfami a omegami, které k tomu jsou , zbytečně lekali, nechali se unášet číslem v rezenci a považovali je dnes za něco příšerného, co nestojí minimálně za vyzkoušení. To je důvod, proč kolegovi oponuju, protože věřím, že sám hru vnímá příliš černě.

Nejsem taková konzerva, co by vytahovala kříže nad novějšíma dílama a modlila se jen k původním konceptům RE, naopak mám rád i nové díly a jsou mi stejně zase jasné i jejich výhody a nevýhody, ale podobně jako u ostatních "veteránů" si člověk uvědomí, že ten pocit v rozdílu v zahrání si dílů, které ještě mohou být definovány tímto původním žánrem survival hororu a těmito mechanikami a s tím spojenou výzvou, zábavou a atmosférou, která se tvořila fantazií z ničeho, je trochu o něčem jiném. Jsou to tyhle blbiny, fixovaný kamery, hrabání se a dělání akcí v inventářích a nutnost pobíhat a přemýšlet s kusem sošky sem a zpět a nemít jistotu v tom, zda vypálený náboj cíl zasahuje nebo ne, co téhle sérii asi po těch letech zase schází a v čem tato značka kdysi tak uspěla. A protože se Capcom zdráhá něco podobného zase tvořit, je vděčnost už alespoň za možnost hrát tyhle remasterované díly přesně takové jaké si jeden pamatuje. Revelations série má s tím svým přístupem nepochybně potenciál a po RE5 a RE6 je to ve snaze Capcomu značku udržet modernizovanou a přesto neztrácet fanoušky krok nadějným směrem, ale jak jsem naznačil výše, něco tomuto konceptu přesto stále schází do dokonalosti.