Tak, co se týče těch zážitků, tak těch je z Rome celá řada, zvlášť, když co rozehrátý scénář, to vždy nějaká pamětihodná událost. Ale za největší z nich považuju kdysi proběhnuvší střet, který jsem pracovně nazval " bitvu o Kyrény " . S trochou nadsázky bych ji přirovnal k stalingradské bitvě, jen v období starověku, kdy se původní trestná výprava několika formací legionářů, jenž se měly vylodit na severním uzemí Kyrenaiky a obsadit původně rebely obsazené Kyrény - což měl být tah, který by mi pomohl v diplomacii s Egyptem, kterému Kyrény ještě před pár lety patřily. Zprvu záměr fungoval, rebelové byli z Kyrény vyhnáni, a tak vyjednávání na vrácení území Egyptu za nějaké vhodné podmínky pro mou maličkost začalo. Jenže, pantátové v Senátu to během mých jednání podělali a vyhlásili pro jistotu Egyptu válku a ačkoli jsem se od toho snažil distancovat, tak jsem byl ze všech římských klanů první na ráně. Diplomacie ztroskotala a protože jsem nepočítal s tak rozsáhlým protiútokem, byly moje jednotky Egyptem zatlačeny až k osadě Leptis magna v Lybii. Kyrény, ve kterých se nacházelo pár formací se ocitly pod obležením..... několik herních let se legionáři bránili v Kyrénách proti neustálým a tvrdým atakům katapultů a egyptských jednotek, přičemž po čase z města zbyla jen hromada doutnajících sutin ( jediný dům, který stál, byl myslím blízko tamějšího fóra ). Protože jsem nestačil v té rychlosti egyptských jednotek dávat dohromady nové hradby, boje nakonec zuřily v samotných uličkách města, což mi sice dávalo východu při obraně, ale vždycky to přineslo další ztráty. Člověk už zoufale s čím dál tím více se zmenšujícími formacemi zkoušel vymýšlet partizánskou taktiku malých jednotek, které pobíhaly v ruinách po celém městě a napadaly postupující Egypťany. Moje pokusy zásobovat Kyrény po moři a probít se k ním z lybijské oblasti vždy narazily na tvrdý odpor egypťanů na moři i na souši. Nakonec, po několika herních letech a bez dalších lidských zdrojů a bez velitele, který by jim dával morálku, mělo posledních necelých půl sta legionářů a lučístníků z původní úderné skupiny last man standing moment na náměstí, kde ze všech stran do nich naběhly další egyptské posily. Vzpomínám si, že posledním mužem, který kladl odor nebyl nějaký samotný vygenerovaný velitel útvaru, ale jakýsi zkušený lučíštník. Ani nevím, co jsem si od toho úsilí udržet za každou cenu Kyrény v tak nevýhodné situaci v jaké jsem se na globální mapě tehdy nacházel, sliboval, ale důsledky té bitvy mi došly až později. Sice jsem nevyhrál takticky, ale dosáhl jsem alespoň strategického vítězství v první fázi té začínající války. Tím, že jsem odolával v Kyrénách, to uvázalo značnou část protivníkových jednotek, takže byl snížen nátlak na mé římské legie kolem Leptis Magna a navíc Epypt své oddíly právě v Kyrénách tak vyčerpal, že nebyl později schopný odolávat protiútoku, který skončil až v Alexandrii. Je fakt, že bitva o Kyrény a legionáři, kteří ve městě bojovali se stala inspirací a symbolem pro celou pokračující kampaň a kdybych mohl, tak jim ve svém hlavním městě postavím pomník. :)