Až jsem si musel rozjet novou hru za Juliovce a zkusit ovládnout svět :-) ...

Ja si pamätám hru za Seleukovcov. Ako som sa tešil na bitky s Egypťanmi, ako Obelix na Rimanov :-). Teraz mám východnú polovicu mapy. Národy, ktoré prežily: Seleukovci(ja), rímske frakcie(všetky 3 + SPQR) a Briti. Na konte mám minimálne 6 ciferné číslo(hral som to naposledy pred 3 rokmi, takže si nepamätám ani len približnú sumu).
Čo sa mi páčilo najviac? Atmosféra. Keď vám hrá takáto melódia:
http://youtu.be/eLE9IUzgqgk
a vy sa ráno(myslím v hre) "prechádzate" po nejakom východnom meste, vyjdete z neho a pozeráte sa na more, na trávnatú polia okolo mesta ktorá sa k tomu moru zvažuje a na pravej strane tejto scenérie je pohorie... Rome nie je len o herných zážitkoch, ale aj o scenériach, atmosfére, má najepší soundtrack z celej série. Preto je najlepším dielom Total War, aspoň u mňa.

No uz aby to tady bylo ( a nejlepe bez Steamu, lepsi Al a budu spokojen :-))

To se ti povedlo, ať žije Arnold J. Rimmer *1* *1* *1*

to bych moc rád viděl a slyšel, to musela být síla *15* *15*

No když byl Rome total war v době své největší slávy tak jsem byl ještě v devátý třídě ve sportovní třídě plný strašnejch parchantů (některý jsou z nich úspěšní sportovci). A učitelka aby podnítila u sportovců nadšení pro literaturu, tak dávala jedničky za každou dobrovolný přednes o knížce co jsme právě dočetli. V té době jsem sice měl už načteny Lotry a Silmarilliony , ale ještě to nebyla doba, kdy mne četba naprosto chytla.

S dvěma kamarády jsme ale pařili Rome a s velkým entusiasmem jsme si vyprávěli o tom jak kdo je daleko v kampani. Došlo to až tak daleko, že jsem jednou při literatuře najednou procitl s myšlenek a slyšel jak kamarád něco vypraví o Juliích a o tom jak Marcus Julius vyhnal Gali ze severu Itálie a kde zemřel ten a onen generál a o tom jak knížka končí obsazením Říma.

Pak vlastně neexistoval měsíc, kdy by někdo z nás tří nešel před tabuli a nepřednášel tam smyšlenou literaturu o Římských tažení co jsme nahráli na Total waru. Teď mi vlastně dochází, že učitelka na konci devítky už o tom musela vědět. Když jsem znovu vyprávěl o tažení Brutů, měla konsternovaný výraz, hleděla z okna a měla silně sepjaté rty - asi jí došlo kolik jedniček rozdala zbytečně....

No, jestli vybalancují válečné vozy a přidají trochu ai jednotkám na bojišti tak budu maximálně spokojen. Zrovna hraju jedničku RTW a občas u těch bitev šílím :-/ ale zas je pravda že to s těmi nedostatky má aspoň punc reálnosti, jinak by to všechno byly heroická vítěství

Tak jestli se jim todle povede jak píšou tak respekt!!!!! a poklona!

za tohle tě pošlu do Ruska!

Caldecott byl u vytržení! Ještě jeden hod!

Caldecott byl u vytržení! Ještě jeden hod - další dvě šestky!

Páni, když jsem četl ty to řádky napasné hráči a potažmo i redaktorem, tak mi bušilo mé srdce, jako o závod.
Také si pamatuji tyto zážitky ! Je to nezkutečné a když jsem dočetl poslední komentář, tak jsem šáhl do své poličky a vytáhnul jsem Medieval II a opět ho instaluji. Musím si opět zkusti ten pocit hraní.

Děkuji za oživení starých vzpomínek.

To mi připomnělo moji první zkušenost se Zlatou hordou. Začalo to celkem nevině. Papež, značně rozladěn úspěchy mého rytířstva ve Franci, se rozhodl uklidnit situaci v Evropě a poslal anglickému králi nabídku, která se neodmítá - dobýt Jeruzalém pro dobro všeho křesťanstva. Jelikož ze středu Evropy je to kus cesty, navíc ne vždy po území spřátelených národů byla sestavena doprovodná družina složená z výkvětu anglického jezdectva. Tak se tedy dala masa stovek jezdců do pohybu.

Za nějaký čas dorazila armáda k cíli své cesty a město oblehla. Král zvolil taktiku vyhladovění obránců, nejen kvůli nabrání sil cestou unavené armády, ale i jasné nevýhody jezdectva - kůň na hradby nevyleze. Po pár měsících se vyhladovělí obránci rozhodli prorazit obklíčení a vyrazili v zoufalém útoku z bran města vstříc čekajícím rytířům. Do jednoho útočníci zemřeli pod kopyty válečných ořů a písek ten den nasákl krví.

Oslavy vítězství však netrvaly dlouho. Záhy se dostavil posel se zvěstí o nesmírné síle jdoucí z východu a pustošící vše co jí přijde do cesty. Sotva dobyté město nemělo dostatek zásob ani mužů na obranu. Král se tedy vydal znovu na cestu s úmyslem střetnout se s nepřítelem tváří v tvář na bitevním poli. Ten den nakonec nadešel o měsíc později kdy došlo k bitvě, která změnila osud Anglie.

Přestože byli rytíři dobře chráněni jejich plátovým brněním a jejich koně byli silní a rychlý nemohli se rovnat lehké a nesmírně rychlé kavalérii hordy, která místo čestného boje meči útočila luky. Toho dne na bitevním poli poblíž Jeruzaléma padl anglický král i se vším svým rytířstvem. Nikým nechráněné město bylo vypleněno a jako trest za toto selhání byla Anglie exkomunikována z církve a mocná Svatá říše římská začala sbírat síly, aby vyhnala bezbožné angličany pryč z kontinentu.

RTW jsem dohrál dlouhou kampaň 6x - brutii, juliovci, britové, germáni, kartágo a řecké státy, za egypt mi chybělo pár posledních provincií, ale když člověk během měsíce počtvrté za sebou dobývá ty samá města, už to celkem omrzí
nejvíce mě bavila hra za kartágo, těžší začátek, na druhou stranu jsem s armádou složenou z pěti jednotek slonů, pěti round shield cavalry a deseti jednotek iberian infrantry (čili krom slonů samý armádní základ) porazil slavný SPQR před jejich branami (Hannibal ante portas) včetně pomoci, která jim přispěchala a nehledě na kvalitu a vytrénovanost jednotek Říma, zbyla mi asi čtvrtina jízdy a polovina slonů, veškerá pěchta to zabalila nebo byla zlikvidována, hra za kartágo je zajímavá tím, že je potřeba bránit územně dost odloučené provincie, například v Hispanii jsem mě napadnutí španěly měl většinu armády po vzoru skutečného kartága tvořenou žoldnéry (barbarian warband je překvapivě užitečná jednotka), obsadil jsem most a dvojnásobnou přesilu jsem udolal, navíc momentky, kdy člověk bojuje SOUBĚŽNĚ na britských ostrovech, balkáně a egyptu je zkrátka k nezaplacení a člověku opravdu dodá pocit vlády nad impériem

co mě ale vždy celkem štvalo, byl povětšinou totožný scénář vývoje hry, expandování určitých národů a zánik jiných.. škoda, že hra nebyla trochu více jako třeba Knights of Honor, kde to Bohemia mohla při vhodných okolnostech a trochy štěstí klidně natřít postupně všem okolním států včetně Německa i při ovládání počítačem
jinak doporučuju se podívat na youtube na Lets play RTW od uživatele jefmajor... má výtečný humor :)

Bránění mostu:
http://www.youtube.com/watch?v=yi5V8A7ak4o&feature=player_embedded
Obrana města:
http://www.youtube.com/watch?v=Hqz-9k8pCp0&feature=player_embedded

Z východu i západu nás vzaly dvě armády do kleští, na jih přes řeku jsme také nemohli, tak jsem to risknul a hodil dvě 6ky.

V rámci fanouškovského nadšení přidám ještě něco, co jsem kdysi splácnul pro jedno fórum před šesti lety. Berte to jako pobídku pro další sdílení příběhů a zážitků, začíná nám tu z toho vylézat hodně inspirativní čtení! (a sorry za délku, překlepy a nedoklepy)

Hunové. Přitáhli z východu a společně s ostatními národy rozvrátili politickou situaci Evropy i Afriky. Tentokráte ale lépe, nežli Attila :)
Kalbaj vedl své oddíly nikoliv do centra Evropy, ale na Balkánský poloostrov. Hordy vyplenily dva tábory, kde nabraly solidní finanční zázemí a nakonec dorazily k osadě Campus Lazyges, toho času v držení Sarmatských hord. Diplomaté mezitím uzavřeli výhodná spojenectví se silnými Góty a tak nyní byla cesta k nalezení domoviny volná. Armáda pod vedením Kalbajova synovce Aršina rozdrtila sarmatský předvoj hlídající klíčový brod a polovina hunské armády vyrazila do centra oblasti. Druhá, pod vedením mladého Ugedeje směřovala dále na jih, směrem na Řecko. Ugedej smetl kočující ostrogótské bandy a narazil na hranice Východořímského impéria.

Kalbaj mezitím oblehl Campus Lazyges, ke kterému se blížila ze západu pomocná armáda syna sarmatského vládce. Ten se pokusil prorazit obležení a došlo k finálnímu střetu obou armád. Hunové drželi zprvu pozice a jejich lučištníci odráželi výpady sarmatské pěchoty. Sarmatská jízda, ač silná posléze podlehla přesile Hunů a tehdy udělal Kalbaj velkou chybu. Netrpělivě se rozhodl osadu dobýt, aniž by čekal většího odporu. Jenže ve chvíli kdy vpadl do bran, setkal se s armádou sarmatského dědice. V čele svého vojska se Kalbaj probíjel dále a dále a Sarmaté museli ustupovat, dokud se bitva nepřelila do centra. Kalbaj bezhlavě nařídil útok na poslední pozice Sarmatů...a vjel přímo do útočících dvou oddílů sarmatské těžké jízdy. Nežli dorazily podpůrné oddíly pěchoty, které odřízly Kalbajovu jízdu od zbylých jezdců, byla většina generálovy gardy vybita a finálně padl i samotný Kalbaj. Sarmatské oddíly nakonec padly pod soustředěnou střelbou hunských lučíštníků, avšak pro Kalbaje bylo již pozdě. Navíc velení po něm převzal neperspektivní pobočník, jenž se rozhodl nepronásledovat prchajícího a stále živého následníka sarmatského vrchního stanu. Pravda, nyní již vládce, neboť jeho otec padl při boji s Kalbajem. To se ukázalo jako velká, nedozírná chyba, jež se promítla do neveselé budoucnosti. Mezitím Ugadej, nyní již vůdce Hunů, překročil hranice Východořímské říše a zaútočil na říšské pohraniční jednotky...

Campus Lazyges se stal první hunskou osadou a hordy se rozptýlily mezi obyvatelstvo - ve výsledku na obranu osady zbyly dva jízdní a jeden pěchotní oddíl. Ugadej pronikl do hloubi Balkánu a vyslal bratrance směrem k západnímu pobřeží, kde si probil cestu skrz soutěsku obsazenou rebelujícími Ostrogóty. Ugadej oblehl Konstantinopol a vyslal další dvě armády dál na jih, kde zaútočily na thessalonický předvoj. Těžká jízda rozdrtila narychlo sestavenou domobranu a armády oblehly Thessaloniké.

Ugadejův bratranec v té době likvidoval jedny osamělé východořímské oddíly za druhými a probíjel se na pobřeží, kde oblehl jeden z nevýznamných přístavů. Naproti mu ale vytáhly tři silné armády z evropského kontingentu východořímské říše a obklíčily jej ze tří stran. Jednu po druhé porazil. Římské hlavy nabodené na kopí divokých barbarů, smrt kosila změkčilé křesťany...leč každé vítězství něco stojí a tak se armáda, jež byla notně oslabena, musela stáhnout zpět do Řecka. Zde stále probíhalo obléhání Konstantinopole. Dvakrát se pokusily expediční jednotky z Malé Asie prolomit obležení a dvakrát byly odraženy Ugadejem. Mimo těžké jízdy se obzvláště vyznamenaly v bojích jednotky místních žoldnéřských kopiníků a prakovníků. Diplomaté mezitím vyjednali ekonomicky významné smlouvy se Sásánovskou dynastií, Alemany a Franky. Obležení v Thesálii dosáhlo vrcholu a když se zoufalí obyvatelé vyřítili v posledním útoku, byly jednotky domobrany nemilosrdně zmasakrovány jízdními lukostřelci. Obyvatelstvo dobytého města bylo zotročeno a z financí se doplnila poslední armáda, která táhla směrem na Athény...

Ja si doteraz pamatam urputne boje v Mediavali 2 s Mongolskou risou. Ja som hral za Svatu risu rimsku a pri Instambule sme na seba prvy raz narazili. Ked sa na mna vyrutila ta ich lucisnicka jazda, tak som mal co robit, aby som ju vobec odrazil. A na boj o Instambul nezabudnem. Trvalo mi hadam 3 skutocne dni, kym som ho dobyl a na chvilu udrzal. Lebo aj sa mi ho podarilo dobyt, ale potom sa "dorutili" dalsie 3 plne armady Mongolov a musel som kvapne ustupovat. Kym sa mi podarilo zhromazdit dalsie silne armady, hlavne nemeckych rytierov na konoch, Mongoli uz stali pri Viedni.A tam som ich konecne na hlavu porazil, tu porazku uz "nerozdychali" a postupne som zabral celu ich risu. Ale, od vtedy mam pred nimi respekt, tie boje boli pekne flustrujuce

(díky všem za příspěvky o svých zážitcích, krásně se to čte, protože ty příběhy jsou prostě unikátní, zajímavé a krásně se do nich dá projekovat onen historický feeling)

Já asi nikdy nezapomenu na jatka v bitvě u Massily. Ve městě čekala armáda ve složení 6 kohort legionářů, dvě jednotky lučišníků a dva oddíly jízdy na příchod legie mající za úkol dobýt Narbo Martius. Galové však zahájili vlastní ofenzívu dříve než legie stačila dorazit. Dvě obří armády pochodovali od severu a jen řeka je dělila od města. Bránit město proti takové přesile by bylo nemožné. Armádu jsem tedy vyslal vstříc nepříteli a zaujal výhodnější postavení na mostě vedoucím přes řeku a tvořící jedinou cestu k městu a potažmo Itálii. Cílem bylo nepřítel zdržet a co nejvíce oslabit, aby přicházející legie měla šanci útočníky zastavit úplně a odvrátit invazi do Itálie.

Samotná bitva o most byla ukázkou výcviku a morálky římských legionářů zocelených léty bojů. Nejen, že obě galské armády se přes most nedostaly. Byly dokonce téměř rozprášeny. Cenou za heroické vítězství ale byla ztráta více než 2/3 mužů z řad obránců. Jejich oběť však získala čas pro přicházející legii. Následoval tvrdý protiúder, který zastihl zdecimované Galy nepřipravené a oproti původnímu plánu na dobytí jediného města vedl k zabrání poloviny jejich území. Z této bitvy se už Galové nikdy nevzpamatovali a jejich odpor proti Římu byl už jen sporadický.

Takhle to možná zní hloupě, ale řeknu Vám, že chvíle kdy jízda prorazila řady nepřítele, zlomila jeho bojovou morálku a hnala ho přes most zpět odkud přišel. Bylo pro mě obrovskou úlevou. Zvlášť když od opačného výsledku mě dělila jen nezlomná morálka mých legionářů. To byly nervy, nevědět kdy to vzdají, který mrtví legionář bude tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve a ostatní utečou z boje.

Zrovna jsem zase rozehrál Shogun 2 Fall of the Samurai a i když mám Rome a období antiky hrozně rád, tak jsem si trochu posteskl, že není nějaký TW díl z druhé poloviny 19. století v Evropě. *4*

Jinak se mi konkrétní pamětihodný okamžik z hraní zrovna nevybavuje, ale vzpomínám si, jak mě hrozně štvalo v modu Roma Surrectum, jak měli rebelové, respektive tzv. "svobodné národy", neustále obrovské armády a byli tak nejobávanějším protivníkem na mapě. Válka s Kartágem byla proti nim hračka. *15* Nebo byla dobrá hra za Řím v modu Invasio Barbarorum: Somnium Apostatae Juliani, kde jsem byl od začátku pod útokem všech možných nepřátel. Obrana na mostech byla jediným řešením. *5*