Až jsem si musel rozjet novou hru za Juliovce a zkusit ovládnout svět :-) ...

Ja si pamätám hru za Seleukovcov. Ako som sa tešil na bitky s Egypťanmi, ako Obelix na Rimanov :-). Teraz mám východnú polovicu mapy. Národy, ktoré prežily: Seleukovci(ja), rímske frakcie(všetky 3 + SPQR) a Briti. Na konte mám minimálne 6 ciferné číslo(hral som to naposledy pred 3 rokmi, takže si nepamätám ani len približnú sumu).
Čo sa mi páčilo najviac? Atmosféra. Keď vám hrá takáto melódia:
http://youtu.be/eLE9IUzgqgk
a vy sa ráno(myslím v hre) "prechádzate" po nejakom východnom meste, vyjdete z neho a pozeráte sa na more, na trávnatú polia okolo mesta ktorá sa k tomu moru zvažuje a na pravej strane tejto scenérie je pohorie... Rome nie je len o herných zážitkoch, ale aj o scenériach, atmosfére, má najepší soundtrack z celej série. Preto je najlepším dielom Total War, aspoň u mňa.

No uz aby to tady bylo ( a nejlepe bez Steamu, lepsi Al a budu spokojen :-))

No když byl Rome total war v době své největší slávy tak jsem byl ještě v devátý třídě ve sportovní třídě plný strašnejch parchantů (některý jsou z nich úspěšní sportovci). A učitelka aby podnítila u sportovců nadšení pro literaturu, tak dávala jedničky za každou dobrovolný přednes o knížce co jsme právě dočetli. V té době jsem sice měl už načteny Lotry a Silmarilliony , ale ještě to nebyla doba, kdy mne četba naprosto chytla.

S dvěma kamarády jsme ale pařili Rome a s velkým entusiasmem jsme si vyprávěli o tom jak kdo je daleko v kampani. Došlo to až tak daleko, že jsem jednou při literatuře najednou procitl s myšlenek a slyšel jak kamarád něco vypraví o Juliích a o tom jak Marcus Julius vyhnal Gali ze severu Itálie a kde zemřel ten a onen generál a o tom jak knížka končí obsazením Říma.

Pak vlastně neexistoval měsíc, kdy by někdo z nás tří nešel před tabuli a nepřednášel tam smyšlenou literaturu o Římských tažení co jsme nahráli na Total waru. Teď mi vlastně dochází, že učitelka na konci devítky už o tom musela vědět. Když jsem znovu vyprávěl o tažení Brutů, měla konsternovaný výraz, hleděla z okna a měla silně sepjaté rty - asi jí došlo kolik jedniček rozdala zbytečně....

No, jestli vybalancují válečné vozy a přidají trochu ai jednotkám na bojišti tak budu maximálně spokojen. Zrovna hraju jedničku RTW a občas u těch bitev šílím :-/ ale zas je pravda že to s těmi nedostatky má aspoň punc reálnosti, jinak by to všechno byly heroická vítěství

Tak jestli se jim todle povede jak píšou tak respekt!!!!! a poklona!

Páni, když jsem četl ty to řádky napasné hráči a potažmo i redaktorem, tak mi bušilo mé srdce, jako o závod.
Také si pamatuji tyto zážitky ! Je to nezkutečné a když jsem dočetl poslední komentář, tak jsem šáhl do své poličky a vytáhnul jsem Medieval II a opět ho instaluji. Musím si opět zkusti ten pocit hraní.

Děkuji za oživení starých vzpomínek.

RTW jsem dohrál dlouhou kampaň 6x - brutii, juliovci, britové, germáni, kartágo a řecké státy, za egypt mi chybělo pár posledních provincií, ale když člověk během měsíce počtvrté za sebou dobývá ty samá města, už to celkem omrzí
nejvíce mě bavila hra za kartágo, těžší začátek, na druhou stranu jsem s armádou složenou z pěti jednotek slonů, pěti round shield cavalry a deseti jednotek iberian infrantry (čili krom slonů samý armádní základ) porazil slavný SPQR před jejich branami (Hannibal ante portas) včetně pomoci, která jim přispěchala a nehledě na kvalitu a vytrénovanost jednotek Říma, zbyla mi asi čtvrtina jízdy a polovina slonů, veškerá pěchta to zabalila nebo byla zlikvidována, hra za kartágo je zajímavá tím, že je potřeba bránit územně dost odloučené provincie, například v Hispanii jsem mě napadnutí španěly měl většinu armády po vzoru skutečného kartága tvořenou žoldnéry (barbarian warband je překvapivě užitečná jednotka), obsadil jsem most a dvojnásobnou přesilu jsem udolal, navíc momentky, kdy člověk bojuje SOUBĚŽNĚ na britských ostrovech, balkáně a egyptu je zkrátka k nezaplacení a člověku opravdu dodá pocit vlády nad impériem

co mě ale vždy celkem štvalo, byl povětšinou totožný scénář vývoje hry, expandování určitých národů a zánik jiných.. škoda, že hra nebyla trochu více jako třeba Knights of Honor, kde to Bohemia mohla při vhodných okolnostech a trochy štěstí klidně natřít postupně všem okolním států včetně Německa i při ovládání počítačem
jinak doporučuju se podívat na youtube na Lets play RTW od uživatele jefmajor... má výtečný humor :)

Bránění mostu:
http://www.youtube.com/watch?v=yi5V8A7ak4o&feature=player_embedded
Obrana města:
http://www.youtube.com/watch?v=Hqz-9k8pCp0&feature=player_embedded

Z východu i západu nás vzaly dvě armády do kleští, na jih přes řeku jsme také nemohli, tak jsem to risknul a hodil dvě 6ky.

V rámci fanouškovského nadšení přidám ještě něco, co jsem kdysi splácnul pro jedno fórum před šesti lety. Berte to jako pobídku pro další sdílení příběhů a zážitků, začíná nám tu z toho vylézat hodně inspirativní čtení! (a sorry za délku, překlepy a nedoklepy)

Hunové. Přitáhli z východu a společně s ostatními národy rozvrátili politickou situaci Evropy i Afriky. Tentokráte ale lépe, nežli Attila :)
Kalbaj vedl své oddíly nikoliv do centra Evropy, ale na Balkánský poloostrov. Hordy vyplenily dva tábory, kde nabraly solidní finanční zázemí a nakonec dorazily k osadě Campus Lazyges, toho času v držení Sarmatských hord. Diplomaté mezitím uzavřeli výhodná spojenectví se silnými Góty a tak nyní byla cesta k nalezení domoviny volná. Armáda pod vedením Kalbajova synovce Aršina rozdrtila sarmatský předvoj hlídající klíčový brod a polovina hunské armády vyrazila do centra oblasti. Druhá, pod vedením mladého Ugedeje směřovala dále na jih, směrem na Řecko. Ugedej smetl kočující ostrogótské bandy a narazil na hranice Východořímského impéria.

Kalbaj mezitím oblehl Campus Lazyges, ke kterému se blížila ze západu pomocná armáda syna sarmatského vládce. Ten se pokusil prorazit obležení a došlo k finálnímu střetu obou armád. Hunové drželi zprvu pozice a jejich lučištníci odráželi výpady sarmatské pěchoty. Sarmatská jízda, ač silná posléze podlehla přesile Hunů a tehdy udělal Kalbaj velkou chybu. Netrpělivě se rozhodl osadu dobýt, aniž by čekal většího odporu. Jenže ve chvíli kdy vpadl do bran, setkal se s armádou sarmatského dědice. V čele svého vojska se Kalbaj probíjel dále a dále a Sarmaté museli ustupovat, dokud se bitva nepřelila do centra. Kalbaj bezhlavě nařídil útok na poslední pozice Sarmatů...a vjel přímo do útočících dvou oddílů sarmatské těžké jízdy. Nežli dorazily podpůrné oddíly pěchoty, které odřízly Kalbajovu jízdu od zbylých jezdců, byla většina generálovy gardy vybita a finálně padl i samotný Kalbaj. Sarmatské oddíly nakonec padly pod soustředěnou střelbou hunských lučíštníků, avšak pro Kalbaje bylo již pozdě. Navíc velení po něm převzal neperspektivní pobočník, jenž se rozhodl nepronásledovat prchajícího a stále živého následníka sarmatského vrchního stanu. Pravda, nyní již vládce, neboť jeho otec padl při boji s Kalbajem. To se ukázalo jako velká, nedozírná chyba, jež se promítla do neveselé budoucnosti. Mezitím Ugadej, nyní již vůdce Hunů, překročil hranice Východořímské říše a zaútočil na říšské pohraniční jednotky...

Campus Lazyges se stal první hunskou osadou a hordy se rozptýlily mezi obyvatelstvo - ve výsledku na obranu osady zbyly dva jízdní a jeden pěchotní oddíl. Ugadej pronikl do hloubi Balkánu a vyslal bratrance směrem k západnímu pobřeží, kde si probil cestu skrz soutěsku obsazenou rebelujícími Ostrogóty. Ugadej oblehl Konstantinopol a vyslal další dvě armády dál na jih, kde zaútočily na thessalonický předvoj. Těžká jízda rozdrtila narychlo sestavenou domobranu a armády oblehly Thessaloniké.

Ugadejův bratranec v té době likvidoval jedny osamělé východořímské oddíly za druhými a probíjel se na pobřeží, kde oblehl jeden z nevýznamných přístavů. Naproti mu ale vytáhly tři silné armády z evropského kontingentu východořímské říše a obklíčily jej ze tří stran. Jednu po druhé porazil. Římské hlavy nabodené na kopí divokých barbarů, smrt kosila změkčilé křesťany...leč každé vítězství něco stojí a tak se armáda, jež byla notně oslabena, musela stáhnout zpět do Řecka. Zde stále probíhalo obléhání Konstantinopole. Dvakrát se pokusily expediční jednotky z Malé Asie prolomit obležení a dvakrát byly odraženy Ugadejem. Mimo těžké jízdy se obzvláště vyznamenaly v bojích jednotky místních žoldnéřských kopiníků a prakovníků. Diplomaté mezitím vyjednali ekonomicky významné smlouvy se Sásánovskou dynastií, Alemany a Franky. Obležení v Thesálii dosáhlo vrcholu a když se zoufalí obyvatelé vyřítili v posledním útoku, byly jednotky domobrany nemilosrdně zmasakrovány jízdními lukostřelci. Obyvatelstvo dobytého města bylo zotročeno a z financí se doplnila poslední armáda, která táhla směrem na Athény...