Prvy tomb raider bol lahuckou hrou na zbieranie nevyuzitych medkitov. Dalsie si poriadne nepamatam pretoze mi pripadaju byt rovnake. Co sa tyka obtiaznosti, stare hry a hlavne tie z osemdesiatych rokov boli tazsie uz aj dovodu, ze ich obtiaznost urcovali ludia, ktori ich vyvijali a hrali dookola. Samozrejme v casoch konzol od Sony to uz bolo inak.
"Jakmile si člověk ten žánr osvojí, najednou mu všechno připadá lehčí"
ale ved to sa da dosiahnut za kratke obdobie, nato netreba hrat hry 25 rokov *1*

krok dopředu, krok dozadu, třikrát otočka doprava, skok dopředu
krok dopředu, krok dozadu, třikrát otočka doprava, skok dozadu

Protoze vetsina modernich hrach zavedla tu mensi, tu vetsi Pay 2 Win system a tak jsou pro ne cheaty nocni mura. Kdo by si kupoval bednicky kdyz si muzu nacitovat a i s tou nejzakladnejsi zbrani pak projdu celou hru.

showmythemoney

Pokud ten podvod neovlivní někoho dalšího, je to čistě na hraci, jak hru konzumuje. A chaty jsou v prvé řadě pro vývojáře.

Ale kecy, vsichni vedi,ze cheaty se dneska ... !prodavaji! ... at uz v podobe lootboxu, vsemoznych pousnu na vetsi XP ...

v 80s to zrovna nebolo pravidlom.

To je tym, ze narozdiel od mnohych starych hier ekonomicky ambiciozny Tomb Raider nebol tazkou hrou.

Cheat se nerovná programu, který upravuje paměť hry. Hack je třeba trainer a rozdělují se na interní a externí, cheating je odlišná věc.

Protože cheat znamená podvod a jejich původním smyslem bylo hru ulehčit a to ne hráčům (ti mají nastavení obtížnosti) ale testerům hry.

Neni cheat jako cheat. Ty puvodni, ktere byly integrovanou soucasti hry, byly puvodne imho tajnou pomuckou pro testery. Ty uz dnes nejsou potreba, nastroje pro vyvoj her jsou daleko pokrocilejsi. Soucasne cheaty, ktere vznikaji hackovanim a modifikacemi jsou dalsi kapitola a nespojoval bžch je s temi puvodnimi.

Přesně tak, případně i opravit bug nebo nějakou nesmyslnost. Zejména v RPG typu TES nebo Fallout vám vývojářská konzole dává hodně prostoru k posouvání hry. Zejména pokud se nějaký quest zasekne nebo něco není tam kde by mělo být.

Na věku hodně zálaží. Třeba takový Transport Tycoon jsem tehdá v 5 letech taky neuměl rozjet aby to vydělávalo a vždycky mi to musel někdo starší "rozehrát" a pak už jsem si spokojeně stavěl až do budoucnosti. Ale ve skutečnosti je to strašně primitivní hra, kdy třeba Transport Fever má daleko složitější ekonomický model, který ani zdejší Láďa nepochopil, když psal recenzi. Další věc byla kdo to v té době hrál a kde byly dostupné stroje. V běžné domácnosti to rozhodně nebylo, ale buďto to byli IT pracovníci nebo děti v různých kroužcích, kdo tehdy hrál hry. Žádná masovka to nebyla a tomu odpovídá i počet titulů, který vycházel navíc i ty starší se dají většinou stále hrát, takže ta nabídka je také úplně jinde. Tahle diskuze je opravdu fascinující. Přijde mi, že většina snad žije v jeskyni bez internetu. Žádné návody nezmizely a cheaty také ne.

Většinou úplně stejně jen anglicky... a pokud s tím máš problém, tak jsou často i logicky řazeny tj. podle lokace nebo aktu.

Mě to třeba nebavilo.Ale je to samozřejmě každého věc.Já si myslím že na cheatech v singlu není nic špatného.

Tak zase na druhou stranu, alespoň se vývojáři snaží dělat lepší lvl design, aby jsi nemusel jezdit nějakou zkratkou a mačkat 0 (?).

Kdyz clovek nemel internet tak to jinat dohrat neslo :D

Je to škod při znovu hratelnosti to pomohlo přeskočit některé otravné mise.Příklad závod v Mafii

to len

Zkus se podívat do diskuzí pod Shadow of Tombraider a jeho dvou předchůdců a sám uvidíš, jak jsou první díly označované za "těžké" a "hardcore", jen aby se ukázalo, jak "casual" jsou nové díly. Já se tomu jenom směju.

Ale co jsem napsal, platí obecně i pro mnoho dalších her. Takový stařičký Dungeon Master jsem před pár lety také otočil za dva dny a to mi poprvé vydržel tři týdny. To samé platí o Soul Reaverovi, Baldurs Gate, prvním Hitmanovi a dalších. Jakmile si člověk ten žánr osvojí, najednou mu všechno připadá lehčí.

EDIT: Sakra, pardon, upraveno místo odpovědi.

"Games used to be harder. That’s the lament veteran players now mutter whenever encountering some modern shoot-’em-up or action adventure. It sounds like the same sort of nostalgic elitism that music snobs indulge in, criticising current bands for lacking the legendary quality of yesterday’s heroes. But with games, it’s kind of true."

Hmm. I člověk z Guardianu říká to, co já. Mno nic, tvůj boj, trolíku...