hry hraješ jen proto, abys v nich mohl dělat věci, co ve skutečnosti nemůžeš? tak to nejspíš ani nekoukáš v televizi na komedie, protože umíš bejt sám vtipnej :)

Pokud vím tak Gone Home je simulátor cmrndání po prázdném baráku a čtení. Na to ti stačí hledat klíče a potom si sednout ke knížce. Dear Esther je o cmrndání po prázdném ostrově do kterého ti furt někdo kecá. Doporučuju se jít projít kolem bloku a potom si přečíst nějakou poesii, vyjde zhruba nastejno, akorát se protáhneš a ušetříš peníze.

Být to hříčky za dva dolary které se nebudou nazývat hrami ... pro mě za mě ... ale 20 dolarů za Gone Home je urážka všem ostatním vývojářům kteří produkují skutečné hry.

To mi připomnělo uplně z jinýho soudku, že teď hraju Larryho 1, tu první verzi, tu textovou, a tam se ta hra v manuálu prezentuje jako 3-D interaktivní film. Uplně opačně. Což mě docela rozesmálo, jak se v herní historii chtěli titulovat takovými ultra cool názvy, a v pozdější době už to bylo synonymum pro sprzněnou hru :)

Jazzpunk je také spíše interaktivní film, jenomže to dělá s takovou grácií, že ho klidně hrou nazývat můžu.

Dear Esther výborná záležitost, Gone Home považuju za feminizovanou slátaninu.

presne tenhle koment jsem napsal asi pred mesicem k jednomu clanku a nepochopitelne mi ho smazli.

Ne, raději knihu.

Gone Home, Dear Esther a pod. prostě nejsou hry pro každého. Nejsou to ani hry pro hráčskou "většinu", ale rozhodně je dobře, že takové hry (ano, "hry") vznikají.

Gone Home jsem nějak nepochopil? Podle mě to nebyla hra. Docela se divim, že Gone Home inspiruje další vývojáře k tvorbě. Snad tam přidají víc hratelnosti :)