fotorealizmus môže v princípe otvoriť nové žánry tým, že grafika danej úrovne už nebude ničím výnimočná a nebude predstavovať konkurečnú výhodu. To môže otvoriť cestu k zlepšovaniu ostatných aspektov hry od samotného konceptu, cez AI po fyziku.

Ale toto čo píše chlapec z 2K je prvotriedna sprostosť.

Ach jo ... Hartmann byl, je a bude fakt pitomec. A to rikam s plnym vedomim cloveka, co se s nim setkal.

v la noire má fotorealismus svůj specifický účel. ten pán to chce jen proto, aby to bylo věrnější realitě, což nikdy nebyl smysl žádných médií (ani v případě novin :) ). umění a média mají nabízet vždy něco více, než je realita, emoce nikdy nevyplynou z toho, jak věrně vidíme mimiku a gesta. pěkný příklad jsou třeba pixarovky nebo anime seriály. to už rovnou můžou začít vytvářet hry s živými herci. další věc je, že pokud se fotorealismus dostane do her, bude se muset hodnotit další věc: kvalita herců. i v la noire jde vidět, že ne všechny herecké výkony jsou dokonalé, že mimika je přehnaná... stejně jak nejsou potřeba hry s ultranašlapanou grafikou, tak nejsou třeba ani hry s fotorealistickou grafikou, aby byly považovány za kvalitní.

Kecy v kleci

Pochopitelně je to v podstatě hloupost. Už jen z pohledu na ty tváře, člověk je schopný vnímat emoce a mimiku v podstatě na základě jednoduchých zákonitostí, které se dají snadno znázornit i na velmi jednoduchém modelu. Ostatně na tom stojí i celá popularita "smajlíků" grafických i textových, jednoduché obličeje s přehnaně znázorněnými výrazy snadno vyvolají v člověku ten potřebný dojem. A pokud chceme dosáhnout složitějšího, méně jednoznačného výrazu, není problém zkombinovat jednotlivé výrazy. Jinak řečeno člověk nevnímá přesné zaoblení tváře a počet pórů na kůži koutku usmívající se herečky, náš mozek si převádí její výraz tak jako tak na jednoduchou geometrii a z toho odhaduje konkrétní emoci za mimikou.

Ale samozřejmě nejde jen o ty výrazy, pro vyvolání emocí v člověku jde o mnohem mnohem víc. A někdy stačí i obyčejný text a dobře zvolená hudba. Nejsilnější zážitky ve hře vůbec mi zprostředkoval Planescape: Torment, hra, kde se všechny hovory řešily dlouhými odstavci textu (v němž se psalo, jak se která postava tváří), jen velmi výjimečně bylo něco nadabováno, a vše doprovázela fantastická hudba Marka Morgana. A nebylo třeba žádného fotorealismu...

To je jasný, že to chce pokrok, to o tom ani potom. To je jako když přirovnám Škodu MB 100, tak ta taky jela taky mě dovezla v pohodě např. z Teplic do Prahy tam a zpět, a taky se to tam nezastavilo. A dnes když člověk jede Superbem tak je jedině rád. Posun grafiky v herním průmyslu bude jen přínosem...

No já teda u Final Fantasy 8 nepotřeboval super grafiku a emoce to mělo víc jak Crysis, L.A.Noire nebo poslední FF dohromady...
Chlápek je docela mimo...asi by měl dělat filmy...

Podľa filozofie tohto pána sú aj filmy z počiatkov kinematografie bezemočné *3* A to už nespomínam iné žánre umenia ako hudbu a literatúru. Bože kam ten svet speje. *7*

Zajímavé je, že u MGS 1 sem super grafiku nepotřeboval, abych prožíval emoce( když sem porazil Sniper Wolf, obětoval Meryl, terminace Gray Foxe:(, závěrečná jízda na skútru...)

Problém je, že super mega grafiku se nám vývojáří snaží cpát pořád, ale ty emoce už tam nějak scházejí.