Pokud je v titulku jakéhokoliv článku otázka, odpověď je VŽDY ne.

Blbost...mafia 1 nemala zrovna detailne tvare a na konci nejednemu ukapla slza...je to len na hracovi ako sa dokaze s tou postavou spojit, avsak bohuzial za 5 hodin herneho casu sa to neda...

Hm... ten člověk má dojem, že nový herní žánr potřebuje nutně výrazové prostředky filmu. Ne
Co kdyby se hledaly žánry jinde? Stáhněte grafiku do doby před deseti lety a veškerý výpočetní výkon zkustě vynaložit na originální a logické chování npc, vytvořte skutečně rozumnou a přirozenou umělou inteligenci a prostředí, které funguje i bez hráče. Místo grafiky radši zkuste boostovat interaktivitu.
Nedávno to zmínil i Vávra v podcastu - zatím to jsou povětšinou jen nefunkční imitace.

Potrebuju knihy fotorealizmus, aby vyvolavali hlbsie pocity? Otazka uplne mimo misu. Hry potrebuju fotorealisticku grafiku akurat na to, aby boli ako filmy. A preco by mali byt hry ako filmy? Hry maju svoje specifika, a s tymi mozu dosiahnut omnoho viac ako filmy.

Fotorealistickou grafiku potřebují v zásadě jen hry, které se snaží realitu zobrazit. Aby ve mě vzbudila hra emoci, tak stačí aby měla silný příběh. Samozřejmě jsem v zásadě pro pokroky v audiovizuálním zpracování her, ale emoce jen na grafice nestojí.

Fotorealistická grafika je asi tak třebná, jako pumpa na saně. Nedávno jsem si nainstaloval a hrál BG a krom toho, že se královsky bavím, tak jsou tu ještě hrdinové, kteří ve mně vyvolávají ty pravé emoce, jako třeba: "pro tebe udělám cokoliv holka" nebo "ty jsi ale odpornej trpaslík, nebe vyměním". Pamatuji si na první screenshoty Oblivionu, mně a určitě i mnoha lidem spadla brada, když to viděli. Pak to člověk nainstaluje, spustí a co se nestane? Hra najednou připomíná sci-fi, tolik prkených robotů člověk neviděl ani v Hvězdných válkách. Což schodí celý dojem ze hry, atmosféry, prožitku. Dnes už by se mohli vyvojáři snažit zaměřit na animace a celkovou uvěřitelnost postav.

Myslím, že to potřeba není. Animované filmy také dokáží vyvolat emoce a to jsou některé opravdu hodně stylizované, jen to musí někdo umět. Ale je mi jasný, kam tím míří. S fotorealistickou grafikou bude moci emoce vyvolávat i kdejaký "škvár" protože to půjde o dost jednodušeji.

Hry (nebo spíš momenty ve hrách), které mě emočně hodně silně zasáhly a které si zrovna vybavuji (protože je jich stopro víc, ale hrál jsem tisíce her a všechno si holt nepamatuju) by byly:

× Mafie: poslední mise a zabití Sama (to fakt nebudu dávat do spoileru, protože už jí každý určo dohrál) společně s "Přátelství je sračka.", což je dodneška legendární hláška, se jedná o výborné zakončení jedné vynikající hry.
× Modern Warfare 2: zabití Ghosta a Roache a následné podpálení těl s úžasně silnou skladbou by Zimmer.
× Deus Ex: HR: zakončení příběhu společně s touhle skladbou (http://www.youtube.com/watch?v=qZoU3tYdB6s) a Adamovo filosofováním se jedná o jedno z nejsilnějších zakončení u už tak skvělého zážitku.
× Uncharted 3: prošel jsem první a druhý díl s velkou radostí a příjemným zážitkem z hraní a proto jsem se těšil na trojku jaxviň, ale když přišla scéna, kde zastřelili Sullyho, tak mi bylo fakt divně, oblíbil jsem si tu postavu a proto jsem byl o chvíli později fakt rád, že šlo jen o přelud.
× Mafia II: stejně jako u třetího Uncharted, oblíbil jsem si postavu, Joea, a na konci při "Co uděláte s Joem?" "Už ho nebudeme potřebovat." jsem sice neměl na krajíčku, ale bylo mi líto, že ho pravděpodobně oddělaj, i přesto, že se jedná jen o postavu z pixelů.
--- Takže ne, podle mě hry nepotřebují fotorealismus, aby se vyvíjely. Jde o postavy, příběh, hudbu, lokace, záběry kamer, dialogy - grafika je vážně snad až na posledním místě, i když...

Stačí si vzpomenout třeba na první dva Fallouty a Planescape Torment a známe odpověď :)