V New Yorku v MoMA mají cca 20m dlouhou chodbu, na stěny promítají Super Maria a klidně si můžete záhrat... Prostě bomba :) foto: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10204693784128420&l=db7d81875f

Hry jsou umění, to říkám já. Technická stránka věci jde s uměním ruku v ruce - nechápu, že něco, co se běžně přijímá např. v architektuře (technika je gró této disciplíny), se tady, či jinde, odděluje - nesmysl.

Osobně nechápu lidi, co řeknou, že hry uměním nejsou. Ze všech možných médií má právě toto možnost vytvořit nejsilnější atmosféru a nejsilnější emoce právě za pomocí přímé interaktivity. Samozřejmě, někdy je to jen prostoduché zkracování času, ale některé moderní hry už dokázaly, že věci jako příběh, grafika, hudba a nebo čistá kreativita dokáže udělat více, než jiný průměrný obraz, průměrná symfonie, průměrný film.
Pokud tedy může být uměním nazvaný balvan v Yellowstonu, odkoupený za 200 000 dolarů, proč ne ta nejjasnější volba?
"Umění je vše, co dělá život krásným."

já tedy předně děkuju za takovýto článek. S kamarádem se o tématu často bavíme, přičemž nás mrzí, že na internetu snad neexistuje český blog/web, který by hry rozebíral i z umělecké stránky (takže ano, já souhlasím, že umění to je, nebo to alespoň má obrovský potenciál uměním být).

A teď už k článku samotnému. Velice se mi líbí autorova inklinace právě k „Hernímu umění“, jak zmínil na předchozí stránce této diskuze – a řekl bych, že to vyplývá i z článku. Příběhové hry, nebo hry postavené čistě na vizuálním sdělení, nejsou herním uměním. Je to jen jakási zvláštní odnož filmu nebo literatury, ačkoliv i tady by se jisté neobvyklé mechaniky našly (Life is Strange – přetáčení času). Co mě ale fascinuje nejvíc, jsou tituly jako Flower nebo Passage. Ty k hráči promlouvají specifickým jazykem, který je podle mě dosud ještě ne plně rozvinutý. To by mě zajímalo, co si o tom myslí autor: došly hry zaměřené na herní umění již dostatečně daleko ve svém vývoji? (Jeho druhý článek zde na games jsem ještě nečetl – Brothers budu teprve dohrávat a chci si na to udělat nejdříve vlastní názor :))

Z trochu jiného soudku (a přeci jen možná ze stejného): Jedna věc v článku mě opakovaně zaráží, a sice zmínka o „pocitech z nové zkušenosti“ ve druhém odstavci pod Video Games: 14 in the Collection, for Starters. To je věc, kterou jsme právě s kamarádem rozebírali. Je to docela obšírné, řekl bych. V poslední době se objevily jeden nebo dva nové tituly, které právě s tímto pocitem mají za úkol pracovat. Mám na mysli hry, které končí provždy (názvy si bohužel nepamatuju, ale myslím že obojí je FPS). Tohle mi osobně přijde už za hranou a nevidím v tom budoucnost. Na druhou stranu si paradoxně nedovedu představit lépe postavený titul, který by tolik akcentoval právě tu první (a v těch zmíněných nových hrách zároveň jedinou) zkušenost hráče. Líbí se autorovi ta představa definitivní herní zkušenosti?

S pocitem nové zkušenosti dále souvisí i sledování gameplayů před tím, než se do nové hry pustím... Asi je bez debat, že to právě ten první zážitek – už coby herní – značně deformuje. Jenže co s tím? Dema dnes již moc nevycházejí, takže tento způsob oťukávání produktu je asi jediný možný – pokud člověk není boháč, který si může dovolit rozhazovat peníze i za věci, které třeba po pěti minutách vypne a už se k nim nevrátí. :) Pravda, Steam už s tím problémem pracuje. Osobně ale hraju převážně na PS3, kde mi možnost vrácení peněz chybí.

EDIT: Jo a ještě jedna věc. Hry nejsou živé... Můžou být i tak uměním? Zjistil jsem (byť jsem byl donedávna přesvědčen o tom, že je to jen pozérství), že umění teprve tehdy, kdy jej přijímáme v originální živé podobě funguje tak, jak by mělo. Příklady: nikdy se mi nelíbil určitý obraz, viděl jsem ale na vlastní oči originál a změnil jsem názor; nechápal jsem určitý film, nevzbuzoval ve mě téměř žádné emoce, teprve až když jsem ho viděl z promítačky na velkém plátně jsem ho prožil; byl jsem unešen na jiné místo světa, když jsem slyšel určitou skladbu živě, avšak nikdy potom, kdy jsem si ji přehrával ze záznamu, jsem podobný pocit nezažil. Co je pro hry jejich originální podoba? Co je na nich živého (umění přece musí být živé!), je to snad onen prožitek hráče? To je dost zvláštní...

ovšem hry nemůžou být výtvarným uměním jelikož jim chybí to podstatné co dělá postmodernu postmodernou = dvojitý kódování = kontext jak pro laika (zábava, něco známé) tak pro odborníka (umění v sobě musí mít odkaz na díla či slohy minulosti, které kombinuje a přetváří)

Jadrem tohohle "problemu" je jen a pouze to, o jakem umeni je rec, co vlastne umeni "je". Niz jsem se v odpovedi nekomu rozepsal trochu vic, nicmene muj nazor je jednoznacny, ze hry takove umeni nejsou - protoze umeni je umeni pro umeni, "l'art pour l'art", jak uz to pojmenovaly jine a chytrejsi hlavy

Samozrejme, umeni ve smyslu schopnosti, zdatnosti, remesla, odvedene prace je take slovnikovym umenim, je tam ono "umet neco". Ale umeni jakozto "l'art" je odprosteno od ostatnich hodnot. To hry coby interaktivni nastroje zabavy, at uz vazne nebo nevazne, nejsou.

Cokoliv co má přesah, duši, myšlenku, je umění. Hry do té skupiny svým způsobem taky patří, byť jen některé, a pouze částmi. Ryze subjektivní, hodnotit z nich pouze části a nebrat je jako nový druh umění sám o sobě.
Nabízí se otázka, zda se má hra brát jako celek, nebo jako slátanina různých druhů umění a ty od sebe odděleně soudit, nebo posuzovat hru jako soubor všech složek které jsou zastoupeny. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou hry umění, asi stejně, jako knihy, filmy, opery, obrazy atd. Kdo o tom neustále pochybuje, má dost těžký mindrák zřejmě ještě z 2. poloviny 19. století.

Jsou všechny/některé obrazy umění? Jsou všechny/některé knihy umění? Jsou všechny/některé filmy umění? Jsou všechny/některé hry umění? To je pořád dokola, stejná zbytečná debata.

Já osobně hry neberu jako umění. Neříkám, že nesouhlasím s tím, že hry jsou umění. Naopak, jsem rád, že se o hrách tak přemýšlí, ale já to tak neberu. Některé hry jsou dosti umělecké, to musím přiznat. Například Life is Strange, Limbo nebo Mirrors Edge. Tyto hry mají uměleckou stránku, která mi zpříjemnila jejich hraní, to popřít nemůžu, ale prostě to neberu jako umění. Čistě subjektivní pohled na věc. Stejně tak neberu filmy jako umění. Ale jak říkám, když někdo řekne, že hry jsou umění, tak nebudu protestovat a spíše tento názor budu bránit.

je to zabava, interaktivne medium a 9 z 10 hier je tak povrchnych ze hranicu medzi umenim a zabavou nikdy nepresiahnu aj ked na nich pracovalo gazilion animatorov ci hudobnikov, ved napokon to je aj ich ucel, zabavat. Samozrejme ze moze mat urcita hra viac prvkov, ktore vyzaduju umelecky um, ako pribeh, animacie, hudbu atd, ale koniec koncov len malo z nich aj realne presiahne tien svojej ambicie. Dalej si zoberme faktor zarobku, standardne umenie malokedy poriadne zarobi, respektive treba byt poriadne talentovany, aby si realne prerazil, ale v hrach realne umenie, dobre umenie najdes len malokedy. No a v neposlednom rade argument ala artistic integrity via Cesey Hudson z BioWare, to je to najhorsie co mozes spravit, vies 6 rokov trilogiu o heroickom pribehu kde rozhodnutia maju svoju vahu a v poslednom diely kde sa na tieto hodnoty odvolavas, zmenis scenar hry na grecku tragediu...