-
Vážena paní Vaňková, chtěla jsem vám moc poděkovat za vaše nádherné knihy, které obohatily můj život. Kdysi dávno jsem vyprávěla kamarádce, jaké je to škoda, že díky historickým románům mám docela dobrý přehled o království anglickém i francouzském, ale o království českém nic. Jen nudná fakta o temném středověku ze školy. A tak mi poradila Vaše knížky. Je to už dvacet let, ale stále jsem jimi unešená a čtu je stále znovu. Je úžasné, jak jste těm suchopárným, drsným předkům dokázala vdechnout život, plný boje i lásky, a přitom se nijak výrazně neodchýlit od známých faktů. Čtu i jiné historické romány (musí tam být ale romantika) a mám radost, když se mi pospojují historické události a osoby z knížek různých cizích autorů. Teď například jsem četla pětidílnou knihu o porodní bábě, která se odehrává v Míšni v době vlády Otty Bohatého, otce Adléty Míšeňské. A tak jsem hned vyrazila do Drážďan, podívat se na mozaiku s Wetinskými knížaty, jestli tam ten Otta je taky vyobrazen. Je.
Historie je úžasné dobrodružství a Vám vděčím za to, že si ho můžu uživat. Teď se chystám do Kutné Hory, právě jsem dočetla Stříbrného jednorožce.
Paní Vaňková, přeji Vám vše nejlepší do nového roku a hodně zdraví a vitality na další skvělá díla. Jana Šimáčková -
-
Milá Jano, hanbím se za svou pozdní odpověď. Doufám, že Vás potěšila i Kutná Hora. Je to nádherné město s podivuhodně zachovalou gotikou. Doufám, že ho nezmařila nějaká moderní zástavba, už jsem tam dávno nebyla.V čase mých hrdinů stála Barbora osamoceně na vršku a jednu jeho stranu zasypali při protireformaci. Bohužel to už určitě znovu vykopávat nebudou. I kdyby památkáři byli mocnější, je na tom valu stavba ze 17. století, též chráněná. Ale snad se Vám podaří si to představit.
Díky za Vaši vnímavost.
Ludmila Vaňková
-
