Pískáte si, když máte radost? Kdysi na to měli lidé dokonce nástroj
-
Já si nepískám, nezpívám ani nehraju na žádný hudební nástroj. Mám absolutní hudební hluch :-D . Syn začal hrát na kytaru a docela mu to jde. Nevím, po kom ten talent zdědil, protože manžel je na tom stejně. Když přišel s tím, že chce hrát na kytaru, tak jsme mu ji koupili z bazaru , protože jsme si nebyli jistí, jestli ho to bude bavit, ale zatím baví :-) .
-
Já nevím, trochu nepraktické, nemyslíte. To bych se radši podíval na to, jak vybrat zobcovou flétnu a na pískání si pořídil tuhle píšťalu. Anebo, jaká to neotřelá myšlenka, si můžete pískat klasicky na rty. Já teda když mám dobrou náladu, tak hraju na kytaru. Ale ještě spíše si prostě zpívám. Holt se ve mě ty pěvecké geny nezapřou. :)
-
" ... známou chodskou valašku ... " Jakou známou chodskou??
Správné označení ovšem je obušek (též tenčica), jak tento opěrný, obranný i pracovní nástroj nazývali jeho poslední uživatelé v zemích koruny české - moravští Valaši. Kromě Valašska se nošení obušku dlouho udrželo i na Slovensku a v polském Podhalí - v oblastech ovlivněných tzv. valašskou kolonizací a salašnickým chovem ovcí: viz Valaška