Proč pořád mluvíme o nějaké národní povaze. Jsme jako jiné národy,  ohýba nás pouze prostředí,  ve kterém  žijeme.  

Co je v současné době  charakteristické - vymezování.  V TV,  novinách v tisku si honime triko různými přívlastky jako jsou zlaté české ručičky,  úspěchy jednotlivců  v NHL, dokonce i v podvodech je "český  človek' tzv. vynalezavý a nepřekonatelný.  To se týká i dalších super vlastností. Jsme národ zbabělý, o čemž nás má přesvědčit  rok 1938, 1968. Za chvíli jsme národ naopak hrdinů, to když mluvíme o husitství nebo o roce 1989. Jsme národ mstivý (vystěhování Němců ). Atd.,atd.

Ne jsme národ jako jiné. Buďme vlastenci, važme si svých hrdinů, nepodlehejme tolik cizím vlivům, nepfebirejme cizí moresy, v době zlé buďme jednotní.  Neopovrhujme chudým lidem, jenž nás často svou prací živí. Nehoňme  se za penězi.  Skromnost je často základem pozitivní morálky.  Nevyvyšujme  se nad slabší a neponižujme před  silnějšími.

Nová strana hlavně sleduje naplnit si kapsy. Nejlépe je řeči "politiků" vůbec nečíst,nejsou pro život důležité, stejně nic změnit nemůžete.

To je můj názor.

Opík Praha

Aniž bych hájil obsah článku ,či autora .Oduševnělé komentáře ,k jádru věci !!!! Neoddiskutovatelné postřehy ,klobouk dolů .

Nepotřebujeme měnit povahu národa. Vzpomínám, na to nadšení po listopadu 1989, než jsme pochopili, že opět nejde o národ, ale o prachy. Potřebujeme velké morální lidi, jako byli bratři Čapkové nebo Karel Kryl. Potřebujeme, aby stát řešil to, co je třeba, nevymýšlel nová a další omezení, příkazy a zákazy. Potřebujeme svobodu ve svém rozhodování a výbornou vymahatelnost práva. Aby všem bylo jasné, že lumpárny se nevyplácejí. Že zlo je potrestáno a dobro odměněno.