zlatí komunisti,ještě budeme vzpomínat

Děti dostávají od státu víc peněz než za komunistů

Bývalý režim se velmi chlubil tím, jak se stará o lidi, prázdná hesla typu „Rodina je základ státu“, „Vše pro rodinu“ bylo slyšet denně. Ve skutečnosti toho děti od komunistů moc nedostávaly. V současnosti je systém sociální podpory rodin s dětmi štědřejší.
Pamatuji si, že ještě v sedmdesátých letech dostávala matka po narození dítěte půlroční mateřskou dovolenou, po kterou pobírala devadesát procent platu. Jedna moje známá, jíž se v roce 1969 narodil syn brala tehdy pouhých 750 korun. A teď pozor – dál už žádný mateřský příspěvek neexistoval a rodičovský přídavek na jedno dítě činil 90 Kč. Teprve někdy v osmdesátých letech byl až po druhém dítěti nárok na peněžní podporu pět set korun měsíčně do dvou let dítěte. V současné době si rodiče mohou vybrat, zda chtějí s dítětem zůstat doma dva, tři nebo čtyři roky. Podle toho jsou jim odstupňovány mateřské příspěvky. V prvním případě berou 11 400 Kč, ve druhém 7 600 Kč a ve třetím nejdříve 7 600 Kč a později 3 800 Kč. V každém případě současný stát dává rodinám s dětmi víc než dříve komunisté. Tak jako v jiných případech měli naši rudokožci pouze svalnatá ústa, ale skutek utek. A milovníci starých pořádků bohužel na tato nezpochybnitelná fakta rádi zapomínají.

Makej pitcho, za co tě platí makak? *16*

Castro má pravdu, nejen že za Batisty Kubu a její lidi využívalo USA jako levný zdroj sexuální turistiky, dokonce pedofilní turistiky, ještě se ji snažilo trestat za to, že si zvolila svou vlastní cestu.

Listopad 89: Lidé se stali svobodnými a život se změnil k lepšímu

Česká demokracie oslavila nedávno osmnácté narozeniny a stala se tak plnoletou. Není dokonalá, tak jako není dokonalé žádné lidské dílo, chybičky se vloudily. Sametová revoluce však znamenala návrat České republiky do vyspělé civilizované Evropy. Jejím největším přínosem byla svoboda. Svobodní lidé mají daleko větší možnosti rozhodovat o svém životě než za socialismu a žijí si lépe než za komunistů.
Československo vedené komunisty bylo takovým jedním velkým koncentračním táborem. Mělo zadrátované hranice se svobodným světem, na kterých pohraničníci stříleli lidi, kteří jaksi netoužili žít v "socialistickém ráji". Komunisté jsou nepřáteli svobody, kteří si osobují právo rozhodovat o druhých. České země se vlastně za jejich éry vrátily do dob nevolnictví, kdy také vrchnost určovala, kdo kam může vycestovat, či které děti smějí studovat. Ekonomické výsledky socialismu byly tristní, továrny vybavené zastaralou technologií vyráběly zastaralé výrobky, které neměly šanci prorazit na vyspělých trzích. Typickým příkladem byla auta značky Škoda, která byla na Západě terčem vtipů a posměchů. Komunisté byli zoufalci, kteří ve své neschopnosti sáhli i k metodám nucených prací, poněvadž nic jiného povinné brigády nebyly. Naštěstí listopadová revoluce, znamenala obrat. Česká republika se stala demokratickou zemí s tržní ekonomikou. Předností tržní ekonomiky snad ani nemusím normálním lidem vysvětlovat. Podnikatel, když zjistí, že trh potřebuje například toaletní papíry, tak je začne vyrábět, prodávat a vydělá si slušné peníze. Ale proč ne, ať se slušné podnikání vyplácí a lidé budou mít v obchodech toaletní papíry. Za socialismu se výroba toaletních papírů plánovala centrálně a výsledkem bylo, že toaletní papíry v obchodech často nebyly a když ano, tak se na ně stály velké fronty. Ale tak tomu bylo v různých dobách s dámskými vložkami (co je to za režim, který nedokáže zajistit ani základní hygienické potřeby), masem, čočkou, jižním ovocem, nůžkami, barevnými televizory, auty apod. Je jasné, že po obnovení kapitalismu se vyskytly problémy. Jedním z viníků byla i mentalita lidí zděděná z dob socialismu, kdy se národ řídil hesly „kdo nekrade okrádá rodinu;“ „z cizího krev neteče“ a podobně. Na jatkách, na stavbách apod. se za komunistů kradlo ve velkém, a tak se nelze divit, že někteří ti tzv. tuneláři v tom pokračovali i za nové éry.

Semjone ty blbče přidej, nebo jsi bez prémií, vyhodím tě a najmu někoho schopnějšího!!!

Putinovské Rusko má obdivovat masového vraha, pozor na něj!

Na pokyn jeho imperátorské vrchnosti diktátora veškeré Rusi Vladimíra Putina mají ruští učitelé učit školní dítka, že masový vrah desítek milionů lidí Josef Visarionovič Stalin byl vlastně dobrák, který zemi hospodářsky velmi pozvedl.
Prý by bylo onoho zběhlého pravoslavného seminaristy a lupiče vhodné srovnávat s bývalým německým kancléřem Ottou von Bismarckem. To přirovnání sice před historickými fakty shoří jako sláma, onen kovaný Prušák, autor proslulého výroku o sjednocení Německa krví a železem, přece jen neposílal lidi do gulagů a nevraždil, politické vězně, ale to Rusům evidentně nevadí. Na cestě k onomu hospodářskému povznesení byly za Stalina potoky krve a dva hladomory, které zdecimovaly Povolží a Ukrajinu, ale to byla podle současných moskevských zeměpánů nutná daň za cestu k pokroku. Napadá mně, že by Německo mohlo znovu začít opěvovat Adolfa Hitlera za jeho geniální sociální politiku ve třicátých letech, která zlikvidovala nezaměstnanost a umožnila posílat pracující na odborářské rekreace. Ale Němci na rozdíl od ruských představitelů, jsou přece jen soudní lidé. Tato kauza je dalším potvrzením slov známého francouzského filozofa André Glucksmanna, podle něhož je Rusko po staletí v nepořádku. Snad všichni ruští vládci si uvědomovali zaostalost své země oproti zbytku Evropy. A tak Petr I. v 18. století zmodernizoval armádu, zřídil námořní flotilu, stavěl manufaktury, to vše podle západoevropského vzoru, jenomže na úctu k lidskému životu, která je tak blízká západní křesťanské kultuře, jaksi zapomněl. Na osudu ruských nevolníků, kteří byli krutě trestáni za sebemenší přestupky a jejichž postavení se blížilo k postavení bezprávných otroků, se za jeho vlády nic nezměnilo. Tyto kontrasty se Ruskem vlečou pořád, na jednu stranu velká touha po modernizaci země, na straně druhé pohrdání lidskými bytostmi. To se v současné době, projevilo při zpackaných záchranných akcích v moskevském divadle Dubrovka a v beslanské škole, kdy stovky lidí zahynuly jen proto, že speciální policejní přepadová komanda si počínala při záchraně rukojmích diletantsky

Za komunistů bylo daleko hůř, fakta jsou jasná - II

Cestování se po revoluci v roce 1989 výrazně zlevnilo a stalo se lidem přístupnějším zásluhou vyšších průměrných platů v ČR. Cestovní kanceláře prodávají rekordní počty zájezdů! Navíc se lidé, kteří cestují do ciziny, už nemusí jako poddaní za feudalismu doprošovat u komunistických úřadů o povolení k vycestování. Fakta hovoří jasně!
Zajímavé údaje poskytla Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Dovolené v zahraničí už tolik neruinují naše peněženky tak jako dříve za socialismu! Zatímco v roce 1990 byl průměrný hrubý příjem kolem 3000 Kč měsíčně, nyní je to více než 20 000 Kč za měsíc, ovšem ceny neleteckých zájezdů zůstávají stále na stejné úrovni a v případě leteckých ještě zlevnily. Konkrétní srovnání cen zájezdů : 1) týden vlastním autem v Chorvatsku - jak v roce 1990, tak v roce 2007 vychází v apartmánu přibližně na 3000 Kč na osobu 2) pětidenní poznávačka Paříž busem - v roce 1990 asi 4 000 Kč/os., v roce 2007 zhruba 5000 Kč/os. Tedy se jedná o výrazný reálný pokles v ceně zájezdu. Navíc v roce 1990 Češi cestovali starými autobusy a bydleli v nejlevnějších hotelích, nyní je standardem luxusní bus s televizí a klimatizací a bydlení ve slušných hotelích. 3) týden letecky v Egyptě - v roce 1990 asi 25 000 Kč za osobu, v roce 2007 činní cena jen kolem 13 000 Kč za osobu. 4) týden u moře v Itálii autobusem - v roce 1990, i v roce 2007 vychází v apartmánu přibližně na 5000 Kč na osobu, na jihu Itálie přibližně 6 000 Kč na osobu. Dodávám, že ceny zájezdů s cestovními kancelářemi na Západ v posledním roce komunistické diktatury v roce 1989 byly stejné jako v roce 1990, někdy i dražší. K tomu si přidejme ještě jeden důležitý fakt. Svobodu! Lidé se sami rozhodují kdy a kam pojedou. Obrazně řečeno, v pondělí ráno si řeknu, že vyrazím do Francie, sbalím kufry a už odpoledne se mohu vydat na cesty. Nikdo nemá právo mi v tom bránit. Češi mohou vyjíždět do ciziny prakticky bez omezení, jedinou výjimkou jsou víza do některých zemí. Za komunistů bylo cestování na Západ hororem. Nejprve si člověk musel podat žádost o devizový příslib, tedy povolení o prodej valut na cestu, případně vystát celonoční frontu před některou z tehdy mála existujících cestovek a doufat, že nějaký ten atraktivní zájezd ještě zbude. Pokud se povedlo, nebylo vyhráno! Cestu vám mohl zarazit závodní výbor KSČ v místě vašeho pracoviště anebo také tehdejší policie zvaná SNB, která vám nevydala tzv. výjezdní doložku. V obou případech jste byli vyrozuměni, že vaše vycestování do kapitalistické ciziny není v zájmu republiky

Za komunistů se žilo, ne jak dnes, kdy po vzoru jůesesej, zde chcípají bezdomovci a staří lidé bez pomoci!!!

Za komunistů bylo daleko hůř, fakta jsou jasná - III.
A máme tu další pokračování čtenáři velmi oblíbeného seriálu. Tentokrát se podíváme na oblast telefonů a telefonování. V éře mobilů, z nichž nejlevnější si každý může koupit za „pár korun,“ se zdá neskutečné, že za komunistů byly telefony úzkoprofilovým zbožím, na které se čekalo i dlouhá léta. To je dalším důkazem neschopnosti socialistického režimu.
Hned nás to nemusí napadnout, ale telefony hrají důležitou roli při záchraně lidských životů. Včas přivolaná pomoc je rozhodují třeba u infarktů či mozkových příhod, lékaři mně jistě potvrdí, že v takových chvílích jde o minuty. Mobily už dokázaly pomoci spoustě lidí, kteří zabloudili v horách. Můj známý Pavel žije v Kosoři, což je malá vesnice jen kousek od jihozápadního okraje Prahy. V roce 1956 tedy za dob tuhé totality si Pavel podal žádost o zavedení domácí telefonní stanice, jak se tomu správně odborně říká. Československé spoje mu tenkrát odpověděly, že jeho žádost registrují, ale z technických důvodů zatím zřízení stanice není možné, a až se to změní, tak mu dají vědět. Pavel se nakonec zavedení telefonu dočkal, v roce 1990 po listopadové revoluci, tedy po 34 letech!!!! Řekl bych, že v jeho případě, jsme se řídili heslem Sovětský svaz náš vzor, protože v této zemi „neomezených možností“, ještě v osmdesátých letech minulého století, urgovali zavedení telefonů do svých bytů hrdinové z Velké vlastenecké války. Něco takového se zdá v současné době, kdy telefon je běžnou spotřební záležitostí a mobilů je u nás víc než dospělých obyvatel, jako sci-fi. Jenomže, stačí se podívat na některé filmy z bolševické éry, například na Panelstory. Jedna ze scén v něm ukazuje pražské Jižní Město a davy lidí stojící fronty před některou z mála funkčních telefonních budek. Telefony zkrátka nebyly, a obyčejní smrtelníci na ně čekali dlouhé roky. Je jasné, že masivní rozmach telekomunikační techniky po roce 1989, má na svědomí i vědeckotechnický rozvoj. Já samozřejmě vím, že mobily dříve nebyly nikde, ani na Západě. Dovoluji si však tvrdit, že kdyby to u nás dál vedli komunisté, tak si o mobilech můžeme nechat jen snít. Kdysi v osmdesátých letech jsem se bavil s pratetou z tehdejšího západního Německa a když jsme se bavili o telefonech, tak mi namítla: „Ty Johan, i u nás musíme na telefon někdy čekat, třeba v takových Alpách na samotě to trvá někdy i šest týdnů, než ho zavedou.“ K tomu není co dodat. Je jasné, že v západní Evropě se už tehdy telefony daly pořídit okamžitě. České telekomunikační technologie byly v éře komunistů zoufale zastaralé. Můj otec tenkrát pracoval jako vedoucí telefonní ústředny a na jednom školení jim šéfové prozradili, že socialistická ČSSR zaostává v této oblasti asi 20 let za vyspělými západními zeměmi. A to komunisté přiznali oficiálně, je velmi pravděpodobné, že skutečnost byla ještě horší. Táta mně také vysvětlil, jak komunisté „modernizovali“ telefonní ústředny. Jednoduše, pouhým ministerským výnosem prodlužovali jejich životnost. Naštěstí už nám rudá banda nevládne a tak už v telekomunikacích nezaostáváme. Bohu díky!