Orbiter Space Flight Simulator 2016 Edition ovšem nemá vesmírné lodě, ale jen trapné raketky a raketoplánky trapného současného lidstva...

a že lidi živě a se zaujetím debatují o fiktivních věcech, to je věc naprosto normální... jestli někdo do mrtě prožívá nějaký superhrdiny, nebo o akci v MMOčku mluví jak o skutečné věci, či se parta přátel dohaduje o nějakém fantasy lore, na tom není nic špatného. Rozhodně to není o nic horší, než když milovníci fotbalu se zapálením a kompletně probírají a se vším všudy se věnují diskuzi o posledním zápase (který sami ani nehráli a jen byli v roli diváků).

že existují skutečné problémy ve skutečném světě, nikdo nepopírá. Tsunami a hladomory sice v ČR a na západě nemáme, ale vzhledem k tomu, že rakovinu chytne každý třetí člověk a srdeční a cévní choroby jsou snad ještě častější a často smrtelnější (a zaryté hráče to skoro určitě s jejich způsobem života čeká) tak nevidím důvod, proč si nedopřát trochu oddechu od reálného světa a klidně si užít náhodnou sytuaci v nějakém MMO...

Je to falešný dojem. Chyba je v přijímači.

Jj, no buďme rádi, že jsme v těch top 10% světové populace, která má potřebné věci zajištěné po pár hodinách denně a zbytek může věnovat svým oblíbeným činnostem:)

Já nemám nic proti hře, proti hernímu průmyslu, proti hráčům. Jenom mě překvapuje, jak někdo ke štěstí potřebuje vyhrát v zápase v počítačové hře, a jinému člověku ke štěstí stačí, že přežil ve skutečném životě.

Upřímně řečeno, být já např. vyléčen z rakoviny, tak se u her bavím o to více, bral bych to jako bonusový čas:) Ale ano, někdo místo toho půjde pomáhat lidem po tsunami (co si postavili příbytek na nevhodném místě, což jistě vědí generace zpětně) nebo krmit do Afriky lidi, protože si neumí ani spočítat, co uživí.

Jinými slovy, věci nejsou černobílé.

Tito tři hráči (ono jich bylo do záchrany zapojeno více) svým přístupem popularizují hru, tu si třeba koupí více lidí a tím zajistí práci jejich tvůrcům, což nakrmí jejich děti. To je špatně?

Myslím to tak, že způsobem, jakým se daní hráči projevují nebo způsob, jakým je napsaný tento článek, na mě vytváří dojem, že absurdně malichernou věc lidé staví do roviny například s vyléčením se z rakoviny.

Hra je za účelem vyprávění příběhu a ano, hry zapojují hráče do děje.

Hráči se vztekají ve hře, kterou hrají, většině lidem hra slouží k odreagování a k odpočinku, aby mohli následně třeba o to efektivněji vytvářet hodnoty pro společnost. Je to součást lidské povahy, hravost. Máš to jako součást živočišného světa, čím inteligentnější tvor, tím je hravější. Mozek se tím regeneruje, cvičí.

Redakce: Záchranná mise netrvala 3,5h, ale 600h! 

Ale tohle není příběh, tohle není pohádka, není to zinscenované. Tohle se doopravdy stalo. Tak by mě zajímalo, proč z toho dělají něco, čím to doopravdy není?

Ad prožívání, je to od nepaměti součást vyprávění příběhů, je jedno jestli divadlo, film nebo hra. Nevím, proč se pohoršuješ zrovna u her.

Elite Dangerous není simulátor. Už vůbec ne komplexní vesmírný simulátor. To je urážka skutečných simulátorů. Nejblíž k vesmírnému simulátoru má freeeware produkt "Orbiter Space Flight Simulator 2016 Edition"

Druhá věc, je to virtuální, neexistující svět. Asi jsem strará škola, ale tohle prožívání, jakoby to byl skutečný svět a hráči šlo o jeho skutečný život, je fakt k pláči.