Poděkování. Chrudimáci děkujeme.Děkujeme, že jste  nedali šanci vetřelci z Prahy.Kandidátovi do senátu. Jmenovalo se to Daniel Herman. Kvalitní křivák a vyhlášený kolaborant.Podvrťák od kterého se dalo očekávat cokoliv.Není to tak dávno co vytáhl z rukávu nějakého strýčka Bradyho.Jezdil s nim po Praze jak s cvičeným medvědem a ukazoval jej na podiích. Jakože ukřivděný chudáček.Ovšem vrcholu křiváctví dosáhl když se posadil na srazu Sudetoněmeckého Landsmanšaftu v Norimberku.A hned do první řady vedle vyhlášených revanšistů. Kolik tisíců životů nás stálo vyčištění republiky od skopčáků. A tady toto bezcharakterní podvraťácké prase chtělo dokonce do sněmovny. Ještě jednou. Díky!

   Předesílám, že nejsem ani v nejmenším fanouškem p. Bělobrádka, ale myslím si, že tohle by se měli naučit všichni politici . umět si říct DOST.

   Opravdu se po řadě let ve funkci (v tomto případě osmi) neubrání nikdo vyčerpanosti (fyzické i myšlenkové), stereotypům, ztrátě zdravé bojovnosti a často se stává brzdou žádoucího vývoje. Mnohdy na tom má podíl licoměrné okolí, jež mu našeptává třeba: Jsi stále pašák, Miloši (přičemž od slova pašák si pro sebe členové onoho okolí odvozují slovo pašalík...), jindy má na dlouhé předsednictví vliv třeba stranická disciplína v kombinaci s konzervatismem (soudruhu Vojto, vyveď nás zpět na světlo!), často ale je to v samotném "vůdci", kterému se moc zalíbila a dělá vše pro to, aby si jí užíval na věčné časy...

   A ještě jedno se hodně opomíjí: rodinný život a život jako takový vůbec. Každý politik předtím něčím byl (p. Benda a spol. jsou jen výjimky, potvrzující pravidlo) a za ty roky v politice mu v jeho oboru zákonitě ujede vlak. Navíc - rodina ho po dobu výkonu funkce skoro nevidí.

   Proto před Pavlem Bělobrádkem klobouk dolů - své partaji odevzdal, co uměl, něco se mu povedlo, něco ne, ale našel sílu odejít, aniž ho k tomu kdokoliv vyzýval. Svoji profesi nestihl zapomenout, má zdravotní problémy, s nimiž bude mít víc času a energie se prát, má ženu a tři malé děti, kterých si teď bude konečně užívat naplno. Že to umí a že o to stojí jsem měl možnost vidět na vlastní oči v náchodském bazénu, kde jsme se setkali jako tátové  v kurzu plavání pro předškoláky a kde z něj přímo sálala radost, že se aspoň na chvilku ocitl ve funkci, do níž ho nikdo nevolil - ve funkci tatínka.

   Ač chovám k lidovcům od jak živa despekt, jsem rád, že se mezi nimi našel i jeden, který ve mně vzbudil respekt.

Zřejmě i lidovci konečně pochopili, že v osobě Bělobrádka a Hermana angažovali hrobníky .

zkrachovalec!