Autorka chlapce, který miloval rozpíčky, se svému rodišti nikdy nezavděčila
-
Kája Mařík byla prostě kniha své doby. A výsledek práce určité autorky v nějaké nelehké životní situaci. Asi trochu vnitřní útěk od složité reality.
Jako chlapec jsem jí samozřejmě také četl. V pubertě mě byli podezřelí "dokonalí hoši" jako Mirek Dušín, nebo dotyčný Kája. Ale všechno chce svůj čas.
Ale je to prostě kniha. Když se někomu nelíbí - nemusí jí číst. Dnes je na trhu myslím spousta braku a nikoho to nezlobí.
Podívejte se na muziku - Takoví Eva a Vašek prodali nejvíc hudebních nosičů. A kdo řekne, že je to kvalitní muzika?
-
-
Trefil jste to. Kýč jako kýč.
-
-
Paní Felix Háj byla vzdělaná žena se zájmy o hudbu, divadlo, Sokol aj., jak se dozvídám z článku, ke všemu ještě psala. To tenkrát ale ani dnes v 21. století by místní klepny nedokázaly pochopit pro svoji příslovečnou omezenost, přízemnost a malost. Muselo to být pro ni doslova utrpením žít v takovém prostředí. Říká se tomu výstižně venkovské buranství. Od dob Felix Háj se v tomto ohledu na venkově vůbec nic nezměnilo. Jsou tam zase ti samí burani jako v době Felix Háj, jejichž jediným smyslem života je pomlouvání a hanění druhých lidí. Jeden hlídá druhého jestli snad nemá něčeho víc než já, shánčlivost a lakota - to je typické pro české burany. Existují ovšem i čestné výjimky.
-
Co jsou to "rozpíčky"?
-
-
LÁĎA: Děkuju, taťko, já to taťkovi vyřídím. Ale chci vám řict: Když si tak představím, že bych v tom životě běžel docela jinou pěšinkou, rozumíte, že bych nikdy nešel tou naší uličkou v Lišanech a že bych nikdy nejedl rozpíčky . . .
PEPA (chopí se svého poznámkového bloku): Poslyš, co to je rozpíčky?
LÁĎA: To si napiš, to jsou buchty se švestkama. Dělá se to z normálního těsta. (Pepa ztratí zájem a blok odloží)
Divadlo Járy Cimrmana, Akt.
-
To netuší ani autorka. Bude to stejný pojem jako "humidace" ze seriálu Návštěvníci anebo Alenka od Lewise Carolla
Je slačvečer. Lysperzní jezeleni se mírně vrtáčejí v mokřavě.Vetchaří hadroušci jsou roztruchleni a selvy syští tesknoskuhravě.Lewis Carroll Alenka za zrcadlem.
-
-
realista: pojem "humidace" je celkem jasný. Jde o obyčejné pití alkoholu neboli chlastání. Humidity znamená vlhkost. Takže zvlhčování a od toho pití. A rozpíčky jsou druh kynutého pečiva, takže se zde smějete zbytečně.
-
-
Znáte seriál Návštěvníci? Tam jasně řekli že ve 25 století už byl alkohol dávno zakázán. A navíc v dokumentu k seriálu řekli, že si pojem Humidace vymysleli a nic neznamenal.
-
-
Autorka to určitě ví. Mungo jen reagoval replikou z cimrmanovské hry Akt, že? Mimochodem Vetchaří hadroušci nejsou dílem Carrollovým, nýbrž manželů Skoumalových, protože zde lze sotva hovořit o překladu. Tedy ovšem z mého pohledu je Císařova verze Žvahlava mnohem povedenější.
-
-
Spíše jsem hádal na možnou souvislost se slovem "rošpak", viz knížku povídek Ilji Hurníka
Dr. Watson Růženě jesenské / Odpověď Růženy Jesenské:
... smysl i původ rčení "škrábati se rozpaky" ... Ono znělo původně "škrábati rozpaky". Slovo "rozpak", též "rošpak" či "rošpac" je z německého Rohspatz, syrový vrabec. Za třicetileté války lidé mé země, uondáni hladem, vyřezávali, vyškrabávali ze syrových brambor špalíky. Těmito tzv. rošpaky toužili vzbudit - žel marně - dojem přece jen rozmanitější stravy.
Dnes se zdá, že brambory nebudou - nahradí je řepka. Nu což, budeme si vycpávat ponožky řepkovou slámou a dělat z nich maňásky.
-
-
-
-
My jsme jako kluci četli pány Foglara, Štorcha, Flose, Pruse, Maye, Verna...... kdepak nějakej Mařík a Babička!
-
-
Výborná byla edice KOD
Knihy odvahy a dobrodružství, zkráceně KOD
Když se podíváte na ceny (všechny knihy byly vázané a ilustrované):
16,- Kčs za 170 stránek, 27,- Kčs za 270 stránek ...
-
-
zkusila jsem Káju, ale je to zastaralké, naivní, ve své době ale to byla jistě slušná dětská litertura a její autorka byla odvážná žena a velmi nadaná.
myslím ale, že Pleva (Malý Bobeš), Říha (O letadélku Káněnu, Honzíkova cesta...) jsou ke čtení oi dnes, Kája už ne.
-
-
Máte pravdu. I když úplně nesouhlasím. Co se Káji týče, ve stejné době psala podobné příběhy například Amálie Kutinová. Příběhy Gabry a Málinky jsou ztvárněny neméně poetickým jazykem, ale jsou čtivé i dnes a popisem reálií jsou zajímavou výpovědí své doby. Rozdíl je zřejmě dán tím, že jedna autorka tvořila na faře a druhá ve škole a je to z děl znát. Malý Bobeš je až příliš sociálním dramatem a jako dítě jsem z něj míval deprese, ač jsem netušil, co to deprese je. A letadélko Káně bylo nedávno přepsáno, protože "současné děti by nerozuměly, co je zemědělské družstvo". Z tohoto pohledu Poplach v kovářské uličce tedy přepisu nežádá, že? No, současní autoři dětské literatury to možná mají horší. Dnešní aktivistické lynčování a cenzura předčí tehdejší cenzuru maloměstské katolické morálky.
-
-
Poplach v Kovářské uličce?
"Na seno netáhnou, měl jste jim dát oves!" je tedy dnešním dětem srozumitelnější než "zemědělské družstvo", které v mnoha obcích existuje (zkratka ZD nebo ZOD v názvu firmy). Zajímavé.
-
-
-
Pamatuji na salátové vydání Kaji Maříka, které pročetla skoro celá moje třída ( a ne jen ona ) a které putovalo po škole dokud se nedostalo k extra komunistické paní ředitelce, která ho jako nevhodné čtivo pro pionýry demonstrativně spálila v kamnech. Asi rok 1988 už nevím přesně. Všem se líbil a nevím o nikom, kdo z žáků by ho měl v ruce a nedočetl by ho až do konce. Skvělé čtení pro začínající čtenáře!!!
-
-
Škola, jejíž ředitelka pálila cokoli v kamnech, skutečně někde existovala v roce 1988? Je to uvěřitelné, jistě. Potom věřím i tomu, že onu knihu přečetlo všech pět žáků prvního a druhého ročníku.
-
-
nějakej kája mařík byla blbost co určitě neuchvália ty desetisíce lidí jak to tam popisují v článku.
lidé mají mnohdy špatný vkus ale i tohle už by bylo moc
-
-
Rozhodně ten "nějakej kája mařík" byl o hodně menší blbost, než většina počítačových her, o virtuálních realitách ani nemluvě. A to se prosím, prakticky všichni moji potomci, tím slušně živí, a to tak, že silně nadprůměrně.
-