Přejít na výpis diskuzí

Andreas Frege

OSOBNOST 13.4.2008 
129 příspěvků

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • MartinDyntar

    Skvělé písně "Tage Wie Diese" a "Unter Den Wolken", chce se mi plakat radostí, resp. neznáte ten pocit jaké to je když prožíváte radost se slzami v očích!(?), já ano a to je to nejkrásnější na rockové hudbě když toto dokáže, ty hluboké emoce jsou v srdečných písních "Tage Wie Diese", "Unter den Wolken" a "Kamikaze", ta nejlepší rocková hudba a hlavně je od srdce, ...to není jako ten masově populární německý psychopat, sociopat a sado-masochista v jedné osobě Till Lindemann s Rammstein, to je pěkný hnus..., je to jiný, je to upřímný a ta upřímnost často dojímá k slzám!, když slyšíte tyto písně "Tage Wie Diese", "Unter Den Wolken" a "Kamikaze". Takový jsou přesně Die Toten Hosen -srdečný, upřímný, i občas pesimistický, skeptický a neštastný. Dneska je častěji rocková hudba už jen konzum, už o ničem, ale s Die Toten Hosen to jsou hodně skvělé texty písní, mají svými texty písní co říct, a tom dobrá rocková hudba je - je stavěná vždy na dobrém textu písně, který se vás vždy hluboce dotkne. To už dnes rocková hudba příliš nedokáže.

  • MartinDyntar

    Je mi líto mích rozporuplných komentářu na osobnostech, se schizofrenií
    psaní příliš kognitivně už nedávám, jiný zájmy v životě nemám než se ze
    všeho pořádně vypsat, schizofrenie mi tu schopnost a zájem vzala, už
    nepíšu rád a řekl bych o sobě že ty kontroverzní komentáře na
    osobnostech jsou o mě spíše nepravdivé, jsou zavádějící, nic moc
    nevýpovídají o tom jaký skutečně jsem - jsem melancholik, systematik, (z
    hlediska schizofrenie kognitivně nepříliš dobrý) analytik, povahově
    však ve mě zustalo, a jsem trochu citlivý romantik, ale také pacifista,
    ten co ve skutečnosti vubec nevyhledává konflikty a také to co uvnitř
    prožívám velice upřímně a hluboce, ale většinou hodně skepticky,
    pesimisticky nedávám ve skutečnosti navenek vubec znát. Kvuli
    schizofrenii trpím většími depresemi než kolik mám do jisté míry
    povahově melancholií v povaze, proto jsem myslím kognitivní a stejně tak
    negativní příznaky paranoidní schizofrenie v životě asi včas
    nerozpoznal, kterými to vše začalo, řekl bych jsem hodně frustrovaný
    morálně na dně a z některých kontroverzních komentářu je to také myslím
    pořádně znát, těžko si představit kolik duševní bolesti, nepohody i
    životního neštěstí, ztráty rodiny i domova, i druhých blízkých lidí s
    odcizením ve vztahu mám vše v životě za sebou, odpustit sobě za
    schizofrenii bude to poslední a nejtěžší. A nevím asi to jde, zatím v to
    příliš ještě nedoufám dokud nezačnu cítit se teprve skutečně s nějakou
    přítelkyní nebo partnerkou skutečně zamilovaný pak odpustit nejen sobě,
    ale i druhým lidem vím že bude jednou ze všeho v životě to snazší a
    nejduležitější.

  • MartinDyntar

    Vybavuji si ješte ted živě před očima filmové scény znásilnění snoubenky
    Shelly Webster a vraždy Erica Dravena z jinak pruměrného filmu "Vrána", které mě duševně trýznili k
    slzám a právě v dusledku místy podprahových záběru tolik vysoce
    sugestivní videoklipové estetiky ze záběru kamery, která dominuje celému
    tomuto filmu a myslím z mé strany docela i zajímavý psychologický rozbor jinak
    tolik nesmyslného akčního filmu. Takže má filmová kritika, jinak mé
    kritické psychologické zhodnocení tohoto filmu, na které jsem hrdý: ,,Brandon Lee, který byl udajně neštastnou náhodou zastřelený
    během natáčení tohoto filmu, coby bývalá rocková hvězda Eric Draven, se s
    shodou velmi záhadných a tajemných, už nevysvětlitelných okolností mstí fanaticky anarchistickým těžkým
    narkomanum za brutální a chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly
    Webster, které se dopustili bez jakkéhokoliv pocitu své mravní viny, s
    jejíž smrtí však ztratil smysl svého života, je naprosto apatický
    poznamenaný s hluboce post traumatickou stresovou poruchou u sebe
    samého. Otřesné, hluboce traumatizující jeho osobní vzpomínky na její
    brutální znásilnění a na její smrt se u něho snoubí s těmi
    nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života. Mstí se plně oprávněně
    jen téhdy, protože už právě sám u viníku smrti, zákeřné vraždy své
    snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, žádnou jejich
    lítost. O to více ho pak jeho otřesné vzpomínky neustále přepadají,
    duševně trýzní a z jeho post traumatické stresové poruchy podněcují pak k
    tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní
    apatie z umrtí své snoubenky, snad aby byl teprve schopný vyrovnat se
    tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které
    nejspíše nemohl už sám nijak zabránit."

  • MartinDyntar

    Jejich popularita a sláva Die Toten Hosen bohužel uplně obchází Českou Republiku! Bohužel.

  • MartinDyntar

    "Tage Wie Diese", "Unter den Wolken", "Kamikaze", dobré písně, krásný text, to vyjímečné na téhle hudbě je euforie a silný až fyzický prožitek emocí (to vždy patří k rockové hudbě), kdy jste k slzám dojati radostí téhdy když jste štěstím bez sebe stejně jako když už pláčete občas lítostí, tahle hudba vám vždy připomene že mezi tím je velice tenká hranice. Srdečně miluji písně a texty písní Die Toten Hosen navždy!!! Není už lepší rockové hudby, naopak tak jsem si rockovou hudbu vždy představoval.

  • MartinDyntar

    Textař, od konce 70. let zpívá v kapele ZK, od roku 1982 už zpěvák Die Toten Hosen i herec z Dusseldorfu, v Německu jinak mediálně i známá osobnost. Svými texty písní se angažuje pro lidská práva, zpívá proti xenofobii, rasismu a masově konzumní společnosti.

  • MartinDyntar

    V 90. letech byli na vrcholu. Album "Kauf Mich!" (1993) s nesmrtelným hitem "Alles Aus Liebe" a  album "Opium Furs Volk" (1996) třeba s písní "Bonnie und Clide" a pak další vrchol s albem "Auswartsspiel" (2002). To už nikdy nebude. Takový uspěch už nikdy mit nebudou. Snad i proto je na místě říct dobré staré časy! Takové časy už nepřijdou. Přesto rád se stále vracím k těmto jejich 3 právě hudebním album. Nikdy mě neomrzí.

  • MartinDyntar

    Campino...???... :-( naši nejlepší český pankáči jsou Vision Days! Skvělá kapela, moc dobrá! Ska Punk Rock. Co se třeba naučit česky a přečíst si to... :-(, a Die Toten Hosen neradi koncertují v ČR, proč? Jdou snad jen po velkém domácím publiku a po penězích?... Asi vám ty peníze fakt už skazily charakter. Jen krátce. Všichni žijeme v hnusné době, v hnusném světě, v hnusném kapitalistickém konzumu!, v kapitalisticky masově konzumní společnosti, všechno je dnes jen o penězích, všechno je postavené jen na penězích, jen na učelném vymývání mozku obchodními praktikami, reklamou, konzumem, postavené jen na soutěživosti a výkonu a na kariérismu, a kdo nestačí jet na výkon a soutěžit, neobstojí ve společnosti a je postavený mimo systém... a víte co?, tohle není vlastně moc hluboké, ale je to prostě stručné a pravdivé .... a chce se mě z toho opravdu zvracet, brečet a střílet do lidí, co si z toho nedělají žádnou hlavu, a nejsou z toho, z takových povrchních a falešných hodnot kapitalisticky masově konzumní společnosti dnes jen znechuceny a nedívají se na ni také s neduvěrou a s odporem k systému, co vlastně očekávat od života jedince a psychotika v takové společnosti?. Kapitalistický masový konzum je hodně o nenažranosti a chamtivosti, chceme více a více.. poslechnu si raději "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk", texty písní mají neskutečnou hloubku a jsou stejně tak pravdivé... :-) malá utěcha. To jsem jim všechno ještě žral, dnes už moc ne. Byl to ještě téhdy dobrý Punk Rock!

  • MartinDyntar

    Nejlepší alba Die Toten Hosen v 90. letech, které mám naposlouchaná: "Kauf Mich!", "Opium furs Volk"... druhý vrchol přišel roku 2002 s jejich albem "Auswartsspiel", vše dobré, vubec nejlepší alba až do roku 2004 po album "Zurruck zum Gluck", pak pro mě přišlo zklamání, po roce 2004 pak nebyli už pro mě dostatečně dobré celé alba, ale jen některé singly z "In Aler Stille", stejně tak z "Ballast der Republik" a z "Launer der Natur"...nejlepší písně, které mám naposlouchané: "Niemals Einer Meinung Sein", "Alles Aus Liebe", "Die Zehn Gebote", "Paradies", "Froschkonig", "Du Lebst nur Einmal", "Schlampe", "Das Madchen aus Rottweil", "Steh Auf, Wenn Du Am Boden Bist" a "Nur Zu Besuch", "Ich Bin Die Sehnsucht in Dir", "Freunde", "Am Ende", "Wofur Man Lebt" a "Unsterblich"..., z B-side a rarit to jsou pak pro mě písně jako jsou "Urlaubsgrusse", "Alles ist Eins" anebo "Fallen"...

  • MartinDyntar

    Jedna z nejkrásnějších, z nejsmutnějších písní je právě méně známá písen "Urlaubsgrusse". Poslouchám ji v poslední době od Die Toten Hosen hodně, je ještě lepší než "Nur zu Besuch". Pomáhá mě bojovat s vnítřními démony, které mě sužují - s hlubokou samotou, s izolací, se smutkem, s lítostí co bylo, a s vnítřní prázdnotou, s vyprahlostí srdce, s lhostejností, s netečností, s apatií a se zmatkem co je spíše ted. Těžké najít řád. Jak je krásné a duležité umět se dojmout k slzám a vědět z čeho... text písně "Am Ende", který znám, to vystihuje snad nejlíp, a pak "Nur Zu Besuch", "Alles Wird Voreburgehen", "Fallen"... není od Die Toten Hosen krásnějších písní a i ten občas hluboký pesimismus k tomu tak nějak vždy i patří. Snad protože jsem taky melancholik a ve znamení rak stejně jako Campino, ale narozdíl od něj narozdíl od tíhy tvrdých drog, kokainu anebo heroinu či alkoholismu, které ho sužovali ke mě patřil kdysi možná ještě těžký boj s duševním onemocněním paranoidní schizofrenií, který jsem vzdal a zbylo jen hluboké trápení, protože už nedokážu bojovat s tím s čím bojovat ani nelze - se schizofrenií, s duševním onemocněním, protože žádná rodina není a přátelé už také nejsou, ale text písně "Urlaubsgrusse" od Die Toten Hosen mě dnes alespon připomíná, že rakovina plic, na kterou v roce 2008 zemřela má matka, byla vlastně taky těžký boj, který už sama nevyhrála. Jsem na tom podobně, odchází mě mysl, nedokážu psát a srdce nic necítí, a když občas jo pak je jen další ataka, která znamená něco ještě prožívám a cítím. Velice smutný a neštastný. A také bezradný a zoufalí, jsem v boji s duševním onemocněním zvané schizofrenie. A také všechny ty mé stále opakovaně už nesmyslně dlouhé a nevěcné, nemístné, nevhodné a malicherné, a ke všemu ještě tolik zmatené i urážlivé komentáře na osobnostech, které bych tu nejradši smazal a nikdy neviděl, se kterými jsem jen tolik marnil čas. A nelze je tu po sobě bohužel smazat. Mám je tu stále na očích. Tu tíhu osobní malichernosti a také všeho zmatku a její stálé připomínky, ale hlavně nevěcnosti a nevhodnosti toho jaké komentáře by tu neměli být a pokud ano, měli by být rozhodně už smazány. Stále je to ještě prosba.

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit