*15* *15* *15*

Víceméně je to tak, jak říkáš. Není to složitý, jen je třeba pochopit motivaci lidí na různých postech. Na jedné straně jsou kreativci jako je Colantonio, které prostě baví vymýšlet nové nápady na hry a kdyby to bylo reálně možné, finanční stránka věci by pro ně nebyla tak důležitá, protože je v zásadě nezajímá. Na druhé straně jsou manažeři velkých akciových společností, které se zodpovídají svým akcionářům, a ti zase mají rádi, když firma prosperuje, protože tím nabírají na ceně její akcie.

Důsledkem toho je, že obzvlášť v dnešní době, kdy cena vývoje jednoho titulu jde u tříáčkových titulů do desítek až stovek milionů dolarů, každý manažer mnohem raději půjde cestou nejmenšího odporu, bude chtít vydávat hry osvědčených či trhem momentálně žádaných žánrů a nebude brát velký ohled na to, co by chtěli dělat lidé, jako je Colantonio. Na druhou stranu, pokud je hra komerčně úspěšná, manažeři na vysokých pozicích můžou vyvíjet tlak na tvůrce kvůli tvorbě dodatečného obsahu, což v důsledku může opravdu přivést tyto lidi až ke stavu vyhoření a to je potom hodně špatný, protože to s sebou přináší závažné fyzické i duševní potíže.

Myslím, že úplně nejlepší by bylo, kdyby se všichni smířili s tím, že fantastický hry nedělají jen Japonci.

V tom případě bychom jsme na tom měli být hůř, protože v průměru už odmakáme víc hodin než Japonci.